S ukrajinskou novinářkou Katerynou Krukovou

Jaké to je, vrátit se po dvou letech zpátky na Ukrajinu?

Spousta lidí si klepe na čelo. Proč jsi, proboha, nezůstala v Bruselu? ptají se. Měla jsi báječný plat, je tam stabilita, klid, prostě fajn život.

Co jim na to říkáte?

Že to je všechno pravda, ale taky že tam je to hrozná nuda. Na Ukrajině vedu vlastně mnohem lepší život. Jezdím po celé zemi, mluvím se spoustou lidí. Jsem nadšená z toho, kolik potkávám „ukrcrazians“, jak se jim říká na Západě, ukrajinských bláznů, kteří se snaží něco dělat bez ohledu na překážky. Když jednou zjistíte, že jste ochotni nasadit všechno, co máte, tak už není cesta zpátky. Naděje v to, že se nám povede zemi změnit k lepšímu, je pořád ohromná. A to je paráda.

A přesto – opravdu nikdy nepochybujete?

Pořád se sama sebe ptám, kdy mě to přestane bavit, kdy mě utahá Ukrajina, všechny naše problémy, politici, že kolem sebe pořád slyším „korupce, korupce“, pořád někde nějaká krize, to, jak naše země nefunguje.

A jak si odpovídáte?

Ještě necítím ani prvotní příznaky.

Nedávno jste se účastnila kampaně v Nizozemsku za přijetí asociační smlouvy s Ukrajinou. Co vás nejvíc překvapilo?

Asi to, jak málo Nizozemci o Ukrajině vědí. Vlastně vůbec nic. Často se nám stávalo, že jsme s někým jen zapředli hovor a ta osoba po chvilce řekla: „No vidíte, to jsem vůbec netušil. Tak…