S Alexandrem Vondrou za záchranu civilizace

Komentář o Alexandru Vondrovi vzbudil diskuse mezi čtenáři. Pro velký zájem text z aktuálního Respektu 12/2016 výjimečně odemykáme:

Bývalí vrcholní politici to mívají ve svých nových kariérách náročné. Rádi by udíleli rady, komentovali, kárali, jak byli léta zvyklí. Mnozí to od nich i chtějí. Jenže zezadu dotírá reputace a činy, občas i zločiny, jejichž záznamy se dají kdykoli nalistovat a položit na stůl. Proto mnozí raději „neprovokují“ a stahují se do soukromí, byznysu, univerzit.

Alexandr Vondra má ale na srdci důležitou věc, která musela ven. Muž s glejtem posledního chartisty ve vládní funkci se opět s vervou pustil do pranýřování sil, které nás existenčně ohrožují. Tentokrát jde prý rovnou o „podstatu západní civilizace“. Komu čelíme? Neomarxistům v pozicích nového západního establishmentu, kultu menšin, politické korektnosti, uspokojování různých skupinových identit; sňatky homosexuálů se stávají dominantní politikou, zatímco „těžce pracující člověk nemá zastání“, abychom shrnuli Vondrovo vystoupení minulý týden na internetovém kanále DVTV. Neustále prý přicházíme o svobodu: „Teď zakazují kouření, zítra řídit automobil,“ stěžoval si bývalý politik.

Zřejmě bude lepší nechat stranou paniku v mysli padesátníka, který měří svobodu právem neudělat kvůli dávce nikotinu deset kroků před dveře hospody. I další řeči by se daly pominout jako vyznání svého druhu romantika, který sní o rozvoji úzkých mezinárodních vztahů s Texasem. Pozoruhodné jsou však myšlenkové vývody směrem k uprchlické krizi. Právě tam podle Vondry ta nebezpečná náklonnost k homosexuálům a vzývání „kultu menšin“ kulminuje.

Západ je slabý, protože má slabé vedení, to je kořen všech problémů. Jak Vondra říká, nad obsazením Krymu Ruskem jen pláčeme, místo abychom něco dělali (zřejmě invazi, protože sankce mu nestojí za zmínku). Byla chyba odejít z Iráku a Afghánistánu: když „nejsme my tam, oni jsou u nás“. Tedy když je neokupujeme, oni pak utíkají do Evropy.

Svůj rozum do hrsti

Ani by nevadilo, že Vondra se nestydí tvářit se jako tuctový český chytrák, který všechno ví. Že své názory korunuje radami typu „vzít rozum do hrsti“, „Západ se musí probudit“, „musí nabídnout jazyk mimo rámec politické korektnosti“. Není první ani poslední. Horší je bohorovnost, s níž značkuje „škůdce civilizace“, aniž by byl ochoten připustit, že svět, kde se miliony lidí dávají do pohybu, je komplikovanější, než vypadal z tanků mířících na rozkaz George W. Bushe plnou parou na Bagdád.

Pokud bychom hráli stejnou kartou, pak je docela jisté, že „těžce pracující“ v téhle zemi víc vyvedly z míry miliardy za předražené zakázky na úřadech v gesci ODS než vidina sňatků homosexuálů. Proto by bylo dobré slyšet, proč Vondra během svých šesti let ve vládě neudělal dost pro to, aby „cítili víc zastání“.

Rozumy, kolik kde mělo k naší ochraně zůstat Američanů, samozřejmě za své, by také bylo dobré doplnit otázkami, proč Vondra coby ministr obrany neplnil, co plnit měl, a dokonce nechal snížit skandálně, nezodpovědně, skoro protizápadně nízký rozpočet české armády, čímž opomíjel české závazky. Vondra by nám k obojímu patrně sdělil, že politika není tak jednoduchá. To by ovšem jako důkaz, že i sám – jak radí jiným – vzal rozum do hrsti, možná stačilo.