Jíst, jako když dýcháte
S hercem Jaroslavem Duškem o vylaďování půstem, Velkém pátku a životě bez hypnózy
Co jste měl dnes k snídani?
Většinou nesnídám. Až kolem jedenácté jsem si dal v kavárně kávu. Dva šálky. A ořechový rohlíček s náplní.
Ptám se proto, že nyní vrcholí čtyřicetidenní půst před Velikonocemi a vy jste svými půsty proslulý. Letos vynecháváte?
Pokud držím půst, je to instinktivně z mých vnitřních důvodů, tudíž se nedržím žádných kalendářů, předpisů, tradic ani náboženství. Nemám žádný půstařský plán ani netrhám rekordy. Půst nevnímám jako nějakou povinnost nebo trest, že jsem se třeba přes Vánoce přejídal, pro mě to musí být radost. Prostě přestanu mít hlad a nejím. Vzbudím se, nemám hlad. Je poledne, pořád nemám hlad. Hlad nepřichází ani večer. Piju jen vodu. A začnu půst.
Někdo půst drží podle fází měsíce, protože má pocit, že má lepší energii, a další, jak mu to rytmus dovolí. Já to dělám podle chuti.
Kdy jste se postil naposledy?
V únoru před začátkem nového čínského roku, osm dní. Nejdéle jsem držel půst třicet dní, to už je opravdu intenzivní zážitek. Hodně zhubnete, jste vyzáblý, když si lehnete, tlačí vás žebra, půst se vám zakousne do zásob, buněk, do svalů, tělo přejde na úsporný režim. Vnímáte zbystřenou a zjemněnou mysl, vjemy, čich, sluch jsou intenzivnější, tělo lehké, jste v euforii.
Nějaká pravidla jsou ale přece jen pro držení půstu dobrá, člověk se na něj může třeba…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
