Dánská občanská válka 2018–24

Vlna skandinávských detektivek s sebou na pulty čas od času kromě zhýralých detektivů přinese i produkty zcela jiného charakteru. V případě Dánské občanské války 2018–24 Kaspara Collinga Nielsena to je pozoruhodný antiutopický román, ze kterého mrazí vskutku nepříjemně.

Ocitáme se v Dánsku roku 2018, kde začala občanská válka. Dav právě odpočítává, kat nechává sekyru dopadnout, a protože lidé si žádají hlavu poslance jako trofej, sekne znovu, aby ji oddělit od trupu. Na rohu se mezitím rozdávají kalašnikovy a vyráží se na další lov.  „Mladý politik byl hrůzou bez sebe. Měl roztrhaný oblek a na bleděmodrou košili se mu z nosu tenkým pramínkem řinula krev. Tři muži s šátky Občanské fronty ho vyprostili z mlátícího, kopajícího a plivajícího davu. Lidé řvali jako zvířata: Zabte ho! Vypíchněte mu oči! a všemožné jiné nadávky.“

Co pochopí můj pes

Nielsenovi je dvaačtyřicet a Dánská občanská válka je jeho druhou knihou. Když ji v roce 2013 vydal doma, vynesla mu vášnivé diskuse, kritiku i ceny za dílo pozoruhodné imaginace. Když nyní přichází v českém překladu, vyznívá již jako možný a představitelný obraz konce, který evropskému společenství hrozí – i když pořád jako extrémně ponurá možnost. Nielsen přitom nepíše stylem George Orwella a nečteme 1984 pro 21. století. Nenabízí seriózní románovou alegorii, ale bujaré defilé představivosti, která mísí žánrové prvky sci-fi či fantasy s groteskností, jež má blízko ke kafkovskému černému humoru.
…