Michel Faber

Překladateli Viktoru Janišovi a nakladatelství Argo se na sklonku předminulého roku podařilo trefit do černého. Neoviktoriánská romance Michela Fabera Kvítek karmínový a bílý si záhy získala mezi čtenáři obrovskou oblibu. Většinu z nich kniha strhla detailně zachycenými reáliemi viktoriánské Anglie a silným vypravěčským nábojem. Příběh je prostý a trochu pohádkový: vypráví o chudé, leč nadané dívce, kterou osud v dětství vrhne do nevěstince a ona se z něj díky štěstí, cílevědomosti a též vychytralosti dostane tak, že se stane soukromě vydržovanou majitelkou bohatého výrobce parfémů. Sugar, jak se prostitutka jmenuje, je cílevědomá, takže svému milenci zanedlouho poskytuje služby v širokém spektru: od sexu přes PR poradenství až po péči o domácnost. Se Sugar se čtenář rozloučí za poměrně dramatických okolností. Zakončení románu je otevřené… a dráždivé. Nejeden čtenář jistě zavíral knihu s pocitem neukojené zvídavosti. Tu částečně uspokojí další Faberova kniha z Arga. 

Jablko. Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého však není pokračováním. Odpověď na patrně nejpalčivější otázku ze závěru Kvítku dostane čtenář v poslední, nejdelší povídce, zatímco v ostatních se „světa“ knihy jen dotýkáme: jsou tu povídky z doby před dějem Kvítku, zejména z doby, kdy Sugar byla ještě dítě, nahlédneme do soukromí dalších postav, které se v rozsáhlém…