Byla jsem ženou slavného muže

Druhá manželka básníka S. K. Neumanna začala psát knihu vzpomínek na své 18 let trvající soužití s Bouřlivákem, jak ho povětšinou tituluje, v roce 1948. Bylo jí tehdy 66 let, připadala si „stará a vyčerpaná životem“. Chtěla se vrátit k příběhu své životní lásky a popsat velkého básníka bez příkras navzdory tomu, že byl novým režimem postaven na piedestal. Dobře si uvědomovala, že takové paměti nevyjdou; a měla pravdu. Kniha dokončená v roce 1951 vyšla poprvé až roku 1995, nedávno se objevilo revidované vydání doplněné mimo jiné přínosným poznámkovým aparátem.

S trochou cynismu řečeno memoáry nabízejí „bulvár pro intelektuály“. Neumannová si vskutku nebere servítky, a tak se dozvíme mnoho pikantních detailů nejen o Bouřlivákovi, ale i mnoha jeho souputnících: nahlédneme do temnot duše Těsnohlídkovy, zastihneme Tomana močit do skříně a dozvíme se, proč Neumann pohrdal bratry Čapkovými. Snad ještě skandálnější by pochopitelně svého času bylo odhalení jeho ideologických pochybení, například odpor k Marxovi. Paradoxně je však na knize nejzajímavější to, co s Bouřlivákem souvisí spíš volně.

Vzpomínky paní Boženy jsou hlavně dílkem do mozaiky dějin všednosti. Čteme o postavení ženy, která toužila žít podle svého, a byla často nucena finančně zaopatřit sebe i svou rodinu. Zjišťujeme, že básník propagující změnu zavedených pořádků, zapálený anarchista a velkohubý volnomyšlenkář nedokázal vnímat ženu jako rovnocennou partnerku; stejně jako prakticky všichni muži z jeho okruhu. Mohli být pokrokářští ve všem ostatním, avšak žena pro ně v lepším případě byla zbožňovanou múzou, v horším a častějším neplacenou služkou, která přitom není chráněna buržoazními konvencemi, a nemůže tedy očekávat věrnost ani zaopatření. O Neumannově díle se toho v knize příliš nedozvíme.   Pochopíme však mnohé o tom, jaké tehdy bylo být ženou.

Autorka je překladatelka.

Božena Neumannová: Byla jsem ženou slavného muže

Host, 376 stran