Dopisy

Cestou na kopec

RESPEKT 7/2015

Jako učitel se musím zásadně ohradit proti vyznění tohoto článku. Dočetl jsem se v něm například, že „žák nemá odříkávat fyzikální vzorečky“, ale že má „objevovat zákonitosti, zamýšlet se nad nimi“. To je snad zcela zřejmý fakt, který známe už od Komenského. Prosím, nepoužívejte tato klišé pro kritiku tradičního školství.

Článek byl ale o hodnocení. Dovolím si tvrdit, že soukromá firma Scio (a sto odborníků k tomu!) za desítky milionů vydá spoustu krásných barevných brožurek s velkými logy EU, které se budou hemžit moderními pojmy jako evaluace, kompetence, formativní hodnocení atd., ale reálně nezmění vůbec nic. Vzdělávání je totiž založeno na vztahu učitele a žáka a dobrý učitel dokáže pro hodnocení a motivaci stejně účelně použít známky, body, mapy, zvířátka či cokoli jiného. Já s žáky opravdu mluvím a zpětnou vazbu jim touto úžasně jednoduchou (dost zastaralou) formou poskytuji prakticky každý den. 

Tomáš Nečas, Brno

Sobotkovo dilema

Respekt 7/2015

Článek o schvalování nového školského zákona navazuje na předchozí články na téma vřazování dětí do základních škol praktických, dříve zvláštních, které Respekt v poslední době otiskl.

Bohužel články nepodaly objektivní náhled na situaci. Pokud si redaktor toto téma zvolí, neměl by se držet pouze jednostranného pohledu, ale měl by se pokusit získat i informace „z druhého břehu“. Možná, že po několika dnech strávených mezi žáky ZŠP by vzal zpět své prohlášení, že „tam je ovšem šance dosáhnout na kvalitní vzdělání mimořádně nízká“. Možná by došel k poznání, že většina soudných rodičů je za tuto formu vzdělávání velmi vděčná.

Jako sociální pracovník v poradenství vnímám oprávněnou obavu rodičů a odborné veřejnosti, že tyto děti by hlavní vzdělávací proud smetl a poškodil bez ohledu na všechna možná podpůrná opatření. Jako pravidelnou čtenářku Respektu mne mrzí, že i Respekt přispívá k dezinformaci nepoučené veřejnosti. Zmínkou o spekulacích, že za novou úpravou zákona stojí silná lobby praktických škol, redaktor čtenáři sděluje: hlavní motivací učitelů ve speciálním školství je pouze ekonomický zájem. Škoda. Ale třeba si čtenář názor udělá sám, až některý pedagog přispěje do vaší rubriky Jeden den v životě – tentokrát učitele na základní škole praktické.

Helena Semeráková, Liberec

RÁNA DO HALÍKA

RESPEKT 4/2015

V posledních číslech vašeho časopisu jste otiskli hned dva dopisy čtenářů, kteří vyjadřovali své rozladění nad nedostatkem vhledu či empatie v článcích věnovaných náboženství a církvi. Mívám často nad takovými články také pocit určitého míjení se. Církev má přece především úkol být společností, ve které a kolem které pořád ožívá Ježíšův příběh, a není tak důležité, jestli je více nebo méně liberální, navenek atraktivní atd. Horší je, když se soustředí na to, aby byla společensky vlivnou nebo hmotně zajištěnou.
Považuju ale za důležité říct, že nad článkem „Rána do Halíka“ jsem žádný pocit míjení se neměl. Myslím, že v něm byly naopak připomenuty věci podstatné. Ježíšovi učedníci by přece měli mít dost vnitřní svobody, aby dohlédli za emoce nad urážkou svého Mistra. Navíc je tu podobnost mezi hrdinstvím zavražděných redaktorů a mučednictvím. U mučedníků se totiž příliš nehledí na to, jak byli lidsky zralí nebo zda se v něčem tragicky nemýlili.

Důležité je, že pro ně víra byla tak důležitá, až je to stálo život. Podobně redaktoři Charlie Hebdo zemřeli proto, že věřili ve společnost, která garantuje osobní svobody sahající vždy ještě trochu nad rámec společenské únosnosti. Což není vždycky lehké ustát, ale kdybychom o tuto garanci přišli, těžce bychom ji nakonec postrádali.

Ondřej Mikula

 OPRAVA

V článku Cestou na kopec, který vyšel v minulém čísle Respektu, jsme omylem uvedli, že firma Scio dostala na tříletou práci na mapách učebního pokroku přes devadesát milionů korun z evropských fondů. Ve skutečnosti dostala podstatně méně, přes dvacet milionů korun.