Nechtěl jsem platit

Mnoho lidí je zklamáno polistopadovým vývojem, dokonce mluví o „ukradené“ revoluci. Vy ten pocit nesdílíte?

Pokud se podíváme do historie, není revoluce, která by mohla být zcela spokojena se sebou samou. Každá si může zoufat nad tím, že jí bylo cosi odňato. A ukradená by znamenalo, že jí bylo odňato její vlastní směřování. Musíme si uvědomit, že my všichni, každý z nás, jsme jednou desetimiliontinou podílníky na dědictví revoluce. Takže potom jsme i těmi zlodějíčky, protože jsme neučinili vše, co jsme učinit měli. Žili jsme v porobě, jež poznamenala několik generací, a mnozí dodnes na sobě cítí stopy oné poroby. Nicméně to nás neospravedlňuje k obviňování druhých, že revoluci ukradli.

Vy jste se na listopadových událostech a těch, jež následovaly, aktivně podílel – vedl jste studenty z Albertova na Národní, ustanovoval jste Občanské fórum, vypracoval jste a předkládal první polistopadový vysokoškolský zákon… Co se muselo na vysokých školách přednostně změnit?

Nejdůležitější a zcela zásadní bylo nastolení svobodné akademické půdy. Já jsem 12. prosince 1989 pod kopyty koně svatého Václava před studenty vyslovil slib, že co nejdříve naplníme jejich očekávání a touhu po legální akademické svobodě, a to cestou vysokoškolského zákona. Začali jsme na něm intenzivně pracovat a 4. května následujícího roku, v poslední chvíli mandátu Federálního shromáždění, byl ten zákon – z mého dnešního pohledu pro…