Mezi vejcem a slepicí

Eurozóna je dnes stabilní a řadu reforem se podařilo prosadit, ale politická nerozhodnost odsouvá řešení starých hříchů. Tlak uprchlické krize však může ukončit přešlapování na místě.

Eurozóna nejvíce pokročila v reformách, které mají předejít opakování krize. Nové nástroje na hlídání deficitů i zdraví bank se postupně zaběhávají, i když stále chybí několik důležitých kroků. Eurozóna se především neobejde bez větší solidarity, čili ochoty silných ekonomik na severu pomoci těm slabším na jihu.

Aktuální návrhy, jak toho dosáhnout, se točí kolem vytvoření ministra financí pro eurozónu. Ten by měl k dispozici omezený rozpočet třeba v podobě investičního fondu pro státy, jež se ocitnou v krátkodobé recesi. Zároveň by mohl šéfovat i případnému Evropskému měnovému fondu, který by řešil hlubší krize. Další návrhy počítají s vytvořením společného pojištění v nezaměstnanosti. To by vedlo k tomu, že když bude mít třeba Německo nadprůměrnou nezaměstnanost (jako před dvanácti lety), tak mu budou ostatní přispívat na podpory a obráceně (jako dnes, kdy je německá nezaměstnanost nízká). Také dojde na návrh společného pojištění bankovních vkladů, které by znamenalo, že vklady zkrachovalých bank by se vyplácely ze společného měšce, bez ohledu na to, zda byla banka německá či španělská.

Uprchlíci jako naděje

Hříchy z první dekády eura však nezmizely. Pořád je třeba vyřešit nahromaděné dluhy některých států a bank, stejně jako nízkou produktivitu a příliš vysoké platy, které na…