V noci z 11. na 12. března 1938, bezprostředně po obsazení Rakouska nacistickým Německem, přijel na československou hranici v Břeclavi noční rychlík z Vídně. Místo nemnoha pospávajících cestujících byl přeplněn uprchlíky, jimž šlo v anektované zemi o život. Novinář a spisovatel Richard Bermann později zachytil pocit úlevy, když vlak – v Rakousku ještě obtěžovaný nacistickými bojůvkami – přejel do demokratického Československa. O to větší byl šok, když v Břeclavi museli uprchlíci vystoupit a po několika napjatých nočních hodinách byli vráceni zpět do Rakouska. Bezohledný zásah, po němž někteří z běženců skončili v koncentračních táborech, přitom nepředstavoval ojedinělý exces; zavřené hranice či nechuť československých úřadů nabídnout pomocnou ruku vítaly uprchlíky v roce 1938 pravidelně.
V západních zemích od šedesátých let minulého století probíhala intenzivní veřejná debata o tom, proč předválečné liberální demokracie odmítaly uprchlíky před nacismem. Historici popisovali překážky, které Spojené státy, Británie, Švýcarsko a další státy ve třicátých letech těmto lidem kladly: například USA kvůli administrativním předpisům ani nenaplňovaly kvótu pro přistěhovalce z Německa. Velkou pozornost vzbudil příběh lodi St. Louis, která na jaře 1939 doplula s 937 uprchlíky na palubě k americkým břehům, Kuba ani Spojené státy však jejím pasažérům nedovolily vylodit se a po návratu do Evropy jich část zahynula během holocaustu.
[image id=„200023797“ caption="Telegram, který…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
