Nejdůležitější vzkaz papeže Františka (a Ježíše)

Nejsem křesťan. Protože jsem ale vyrůstal v Indii, náboženství bylo součástí mého života. Od pěti do osmnácti let jsem navštěvoval katolické a anglikánské školy, ve kterých jsme zpívali chvalozpěvy, recitovali modlitby a studovali Svaté písmo. Slova a činy papeže Františka mi připomněly jednoduché a silné poselství, které jsem zvnějšku na křesťanství vždy hluboce obdivoval: chovat se laskavě k chudým.

Pamatuji se, že když jsem v osmdesátých letech přišel do Spojených států, byl jsem překvapený, jak se „křesťanské hodnoty“ projevovaly v americké kultuře a politice: vášnivé debaty o potratech, sexuální abstinenci, antikoncepci a homosexuálech. Během předchozích třinácti let, kdy jsem četl, recitoval a studoval Bibli, jsem přitom na tato témata téměř vůbec nenarazil.

Je to tím, že v Bibli se o nich opravdu příliš nepíše. Jak poznamenává Garry Wills ve své citlivé knize The Future of the Catholic Church with Pope Francis (Budoucnost katolické církve s papežem Františkem), „mnoho z nejvýznamnějších a nejspornějších postojů katolické hierarchie (většina z nich se týká sexu) nemá s Písmem nic společného“.

Církevní postoje k těmto otázkám mají kořeny v interpretaci „přirozeného práva“, jež se nezakládá na ničem, co by stálo v Bibli. Protože se ale takto odvozené názory zdály být příliš slabé, snažilo se konzervativní duchovenstvo své postoje vyztužit odkazy na Bibli. Antikoncepci tak papež Pius XI. odsoudil s využitím docela zamotané interpretace několika řádek v…