Strach proti frustraci

„Lidé si zaslouží trpělivě vysvětlovat, jak různorodost obohacuje,“ vstoupila česká spisovatelka Petra Hůlová na Radiu Wave do debaty, zda přijmout, nebo nepřijmout uprchlíky z Blízkého východu. Hůlová se tím zastala lidí, kteří imigranty nechtějí, a dodala, že „mladá levicová elita“ by se měla „přestat tvářit nadřazeně vůči těm, kdo se bojí uprchlíků“.

Hůlová má určitě pravdu, vysvětlování není v tak složitém tématu nikdy dost a právo na strach je nutné ctít. Minimálně v diskusi. U takového konstatování bychom ale zůstat neměli.

Momentálně totiž neřešíme, zda by nebylo vhodné obohatit Česko různorodostí. Vězíme v proudu jedné z největších uprchlických vln vůbec, jejíž aktéři utíkají před krutou válkou. Je tedy možné, že to, co vidí spisovatelka jako pocit nadřazenosti, může být přirozená frustrace z neochoty českého státu a veřejnosti těmto lidem v krajní nouzi pomoct. Nikoli frustrace z toho, že se někdo „bojí“. Úvaha, jež této frustraci předcházela, je celkem jednoduchá: společnost pevně posazená na solidaritě by neměla tak snadno opouštět své zásady jen proto, že se v úzkých ocitl někdo cizí, zdaleka.

Když už jsme tedy u potřeby vzájemné empatie, i do takto vzniklé frustrace by neměl být problém se umět vcítit.

V celé debatě není také na škodu vzít v úvahu, že onen strach se netýká menšinové části české společnosti, jež by trpěla pod tlakem většiny. Strach se stal hybatelem politiky českého státu ve vztahu k uprchlíkům. Rozhodování vlády i parlamentu je nesené strachem. A právě apel na jeho potlačení bude zřejmě mnohem víc mířit na ně než na běžné občany s nedostatkem informací a přirozenými instinkty.

Zpátky do školy

Tak je nutné chápat výzvu z minulého týdne nazvanou Vědci proti strachu a lhostejnosti. Ta část české společnosti, která pomáhat chce, nemá na své straně svého prezidenta jako Slováci. Teď ale mají jinou výseč zdejších elit – přední vědce.

Výzva je psaná bezchybně. Její autoři apelují na politiky a média, aby čelili šíření strachu a jeho zneužívání radikály. Chtějí, aby se o uprchlících mluvilo s úctou, hodnou lidí v nejvyšší nouzi. Požadují, aby všem, kdo hledají v Evropě útočiště, bylo zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. To je něco jiného než trvalý pobyt a velkorysé sociální dávky, o něž se mnozí bojí. Teprve základní pomoc v nouzi umožňuje zvažovat, komu nabídnout možnost trvalého života v Česku.

Petice vědců tedy vyjadřuje onu frustraci, kterou by se měla na oplátku snažit protistrana respektovat, a nikoli ji zneužívat k dalšímu rozeštvávání společnosti, jako to učinil prezidentův mluvčí.

Lidé jako Hůlová i vědci se koneckonců shodnou v jednom: tak složitý fenomén, jako je imigrace, skutečně vyžaduje vysvětlování. Už to padlo mnohokrát, ale české školy, pokud chtějí posílat děti do života aspoň trochu vzdělané, musí posílit předměty, kde se porozumění složitosti dnešního světa řeší. Ministryně školství Kateřina Valachová výzvu vědců podpořila, evidentně tedy ví, kde je problém.