Příběh nenapsaný předem

Já byl jako člověk hotov a věděl o sobě vše už v osmnácti,“ řekl Ludvík Vaculík a dával mi do ruky deníkové zápisky ze svých let u Bati (samizdatová Kniha dělnická). Bylo to už hodně dávno a byl to pyšný výrok, ale já mu tehdy věřil.

Dnes si myslím, že měl i neměl pravdu. Nemohl přece vědět, zda opravdu naplní představu, kterou o sobě onen hotový mladík před sedmdesáti lety měl, i když jeho nyní uzavřený život je svědectvím toho, že se mu to povedlo.