Kvazikrystaly

Kniha Kvazikrystaly oceňované rakouské autorky Evy Menasse začíná jednou zradou. Dvě dospívající dívky podvedly třetí, jíž – obrazně řečeno – puklo srdce. Jednu ze zrádkyň Xanu pak můžeme nejrůznějšíma očima sledovat přes celý život až po stáří a dělat si o ní obrázek ze záblesků s nepravidelnou strukturou, mikrovýseků života.

Kvazikrystal je pevná látka, jejíž atomy nejsou uspořádané periodicky jako u krystalů, ale ani náhodně jako u amorfních materiálů. Název románu – který se mimo jiné ptá, co jsou naše představy o skutečnosti a co skutečnost – tak odkazuje na spletité, nevypočitatelné a teprve zdáli aspoň trochu přehledné struktury, do nichž se tvarují lidské životy i představy o nich. Názor na Xanu tu prezentuje její konzervativní domácí, který za války přihlížel zločinu jako mnoho jeho spoluobčanů, historik se specializací na holocaust, jenž provádí Xanu a skupinu turistů v Osvětimi, sestra její nejlepší kamarádky z dětství, Xanin mladý podřízený i slavný bojovník za lidská práva a oběť masakrů, který se do ní náhodně zamiluje. Na Xanu si dělá názor nevlastní dospívající dcera, stárnoucí otec, vymodlený syn či gynekoložka z kliniky asistované reprodukce. Ti všichni se o Xanu náhodně otřou nebo se k ní přimotají. Většinou nevyprávějí hrdinčin či svůj příběh; spíš uvažují na nejrůznější témata, jež zrovna s jejím životem souvisejí.

Xana je slavná rakouská filmařka žijící v Berlíně, tvůrkyně provokativních spotů a reklamních kampaní pro malé firmy a organizace, jež touží změnit svět. Dosáhla tato silná a zajímavá osobnost všeho, čeho mohla? Byl její život víc než jen honbou za dokonalostí? Kvazikrystaly jsou knihou o středostavovsky angažovaném způsobu života, v němž je inteligentní žena strůjkyní svého osudu, přesto jí mohou důležité věci unikat. Třeba odvaha být sama sebou, nejen konstruktem představ o nejsprávnějším způsobu, jak prožít vlastní život.

Autorka je spisovatelka.

Eva Menasse: Kvazikrystaly
Přeložila Helena Smolaková, Host, 376 stran