Žádný hněv a žádná rvačka

Zdá se, že Elišce Balzerové možná naprší štěstí z nebe. Respektive z vlády. Respektive z Agrofertu. Ačkoli na příští rok nezískala veřejné dotace na provoz své Fidlovačky od města řízeného Adrianou Krnáčovou (ANO), má je slíbené od Andreje Babiše (ANO). Jak ministr financí napsal na svém Twitteru: „Po interpelacích bylo Divadlo na Fidlovačce balzám na duši. Úžasné představení, ať to Eliška nevzdává, zkusím pomoct.“ Od Agrofertu má podle Aktuálně.cz Balzerová získat sponzorský dar ve výši dva miliony korun. Problém je, že od Prahy marně žádala sedmkrát tolik. Ale třeba bude líp. K rozhodnutí magistrátu odemykáme komentář z aktuálního Respektu: 

Eliška Balzerová chce napsat knihu. Jmenovat se bude „Můj život s Fidlovačkou“ a herečka v ní hodlá popsat zákulisní síly, které na pražském magistrátu rozhodují o kulturních dotacích a kromě jiného podle ní zařídily pád Divadla Na Fidlovačce. Praha totiž odmítla přidělit scéně, kterou Balzerová vlastní a zároveň řídí, další víceletý grant.

V uplynulých dnech se proto ředitelka rozhodla, že na konci roku divadlo zavře. Zároveň přesvědčuje veřejnost, že se stala obětí nekulturnosti magistrátních úředníků. Má to ale háček. Rozhodnutí odejmout Fidlovačce dotace je ve skutečnosti naopak signálem, že se ve vedení hlavního města začínají věci kolem kultury konečně měnit k lepšímu.

Černá díra

Balzerová zchátralou budovu v Nuslích koncem devadesátých let dokázala s pomocí kolegy Tomáše Töpfera a veřejné sbírky proměnit v soukromé divadlo, které mělo ve městě svůj smysl. Kombinace lidových veseloher, muzikálů a občas i divácky o trochu náročnějších inscenací našla své publikum a tandemu Balzerová-Töpfer podnik dobře šlapal.

Většina pražských divadel závislá na pomoci od radnice prošla několika vlnami finančních krizí a slova „grantová politika hlavního města“ se pro ně stala pravidelnou noční můrou. Zato Fidlovačka se léta těšila jak štědré podpoře od města, tak od sponzorů. Jistě že za to mohla především Töpferova stoupající televizní popularita jdoucí ruku v ruce s jeho politickým angažmá (šest let byl senátorem za ODS).

Jenže před dvěma lety Töpfer z Fidlovačky odešel šéfovat Divadlu na Vinohradech. Balzerová brzy nato ztratila sponzory a jak se dá vyčíst z výročních zpráv jejího divadla, propadla se během pár měsíců do několikamilionové ztráty. Odliv příjmů nezajistila ani dramaturgie ženoucí scénu do čím dál lechtivějších témat. Stačí se podívat na názvy her z aktuálního repertoáru připomínající vývojová stadia sexuálního chování: Tři holky jako květ, Dohazovačka, Techtle mechtle, Můj báječný rozvod, Jen žádný sex, prosím.

Na uvádění těchto komických kousků ještě letos Fidlovačka dostala od Prahy sedm milionů korun. Balzerová na další období žádala dvojnásobek. Nedokázala ale říct, jak se vyrovná s dluhy, ani obhájit svou komerční dramaturgii, jež například proti Dejvickému divadlu (to si musí jako obecně prospěšná společnost vystačit se stejnou částkou, kterou požadovala Balzerová jako soukromá podnikatelka) doslova bije do očí.

Přes palubu

V Praze dlouho bývalo zvykem, že je nad tím grantová komise přimhouřila. Hlavně že lidé dostanou svou zábavu. Tentokrát ale překvapivě řekla, že od Fidlovačky dává ruce pryč. Zas takové překvapení to však nebylo. Magistrát totiž rozdělování peněz konečně odejmul z rukou politiků řídících se spíš popularitou než kvalitou žadatelů a nechal ho plně v kompetenci odborníků.
// }; _bbx_embed.insert(options); })() // ]]>

O divadlech tak rozhoduje někdejší šéf Nové scény Národního divadla Štěpán Kubišta a teatroložka Jana Soprová. A ti si museli vybrat mezi Fidlovačkou a progresivními soubory typu Vosto5, Letí či Buchty a loutky. Není divu, že za takové situace Fidlovačku – a mimochodem taky turistickou atrakci Letní shakespearovské slavnosti – hodili přes grantovou palubu.

Sami to vysvětlili bez mlžení: pokud mají divadla mizerné (nebo dokonce žádné) recenze, nevytvářejí vyšší kulturní hodnoty a nezařazují se do mezinárodního kontextu, nezasluhují si, aby byla dlouhodobě podporována z veřejných peněz. Navíc když je Fidlovačka jako společnost s ručením omezeným v milionových dluzích, její dotování by bylo házením peněz do černé díry.

Eliška Balzerová dnes říká, že svému divadlu obětovala dvacet let herecké kariéry a takovýhle konec si nezasloužila. Žádný aplaus závěr jejího divadelního podnikání opravdu nedoprovází. Tentokrát se totiž výjimečně tleská před magistrátem.