Marťan

Byla to prostě smůla. Šestičlennou posádku přepadla na Marsu písečná bouře a musela předčasně odletět. Mark Watney, jeden z astronautů, však utrpí při evakuaci úraz, ztratí se a ostatní jej pokládají za mrtvého. Když se probere z bezvědomí, zjistí, že na Marsu osaměl.

Mark Watney je inženýr – stejně jako jeho stvořitel, americký spisovatel Andy Weir. Dokáže si tedy s lecčíms poradit: z raketového paliva získá vodu, z marťanské atmosféry kyslík, brambory pěstuje v obytném modulu, v místní půdě obohacené bakteriemi z vlastních výkalů. V roveru podnikne výpravu k opuštěnému průzkumnému vozítku z devadesátých let minulého století Sojourner a využije ho jako vysílačku, aby potvrdil to, co NASA beztak pozoruje z družic na oběžné dráze Marsu – že je naživu. A na Zemi se rozbíhá náročná záchranná operace… Autor se úzkostlivě snaží držet toho, co je aspoň teoreticky možné. Je to výhoda a zároveň největší slabina knihy, která se místy mění v jakousi nudnou příručku přežití. Desítky stran psaných převážně deníkovou formou pokrývají popisy nejrůznějších zařízení, technik a postupů, v nichž se méně pozorný čtenář brzy přestává orientovat. Expert připravující misi na Mars by možná nad detaily zaplesal, přesto by jej autor nejspíš nepřesvědčil, že píše realistický příběh – ve skutečnosti by astronaut ve Watneyho situaci nepřežil déle než pár týdnů.

Především ale příběhu kvůli technologické umanutosti schází poetika. Přesvědčivé popisy krajiny, hlubší vhledy do cizího světa a pocitů jeho dobyvatelů, které v různé míře nabízejí mnozí jiní autoři píšící o Marsu. Jaké je být sám na celé planetě? Jak hrdinu izolace mění? O tom se dozvíme málo nebo nic. Přesto nelze knihu – kterou nejprve nechtěl nikdo vydat, ale později se stala bestsellerem – odbýt. Místy je napínavá, jsou v ní i silné pasáže a především v závěru je zajímavou výpovědí o ceně života. Uvidíme, jak si s ní poradí filmaři, kteří svůj pohled na marťanskou osamělost představí v listopadu.

Andy Weir: Marťan
Přeložil Michal Prokop, Knižní klub, 342 stran