Studentské sendviče z Rotterdamu

Otevírám oči, napínám uši, ale neslyším známý zvuk budíku. Na chvíli propadám panice, zda jsem nezaspal. Po pár vteřinách se však konečně rozezní a já se uklidním. Je pondělí. Zapínám počítač a rychlovarnou konvici. Opatrně se kouknu do skříňky pod dřezem, ale stále nic. Pastička s místním sýrem Gouda pořád na svého návštěvníka čeká. Možná se mi ten zabíhající ocásek za kuchyňskou linkou jen zdál. To už ale začíná hvízdající konvice jako obvykle přehlušovat Martina Veselovského a jeho aktuální rozhovor. Naštěstí jsem ale pravidelným divákem, takže mi nedělá problém za něj říct: „Mě vlastně zajímá jedna jediná věc, pane starosto.“

Starosta se za chvíli již ale loučí a já mám kávu také dopitou. Za pomoci stehna úspěšně dokončuji řádný windsor uzel na kravatě, ještě kabát a už vybíhám ven. Sluchátka do uší, nasedám na zmoklé kolo a vyjíždím do sychravého Rotterdamu. Po cestě si opakuji zásady při pohovoru, také se snažím vzpomenout na všechny hodnoty, kterých se ta nadnárodní korporace (aspoň podle svého webu) drží.

Do čekárny pro mě přichází sympatická personalistka a jde se na to. Na stůl položí dvě kopie mého životopisu, jednu z nich posune přímo přede mě. Pokusím se odlehčit atmosféru poznámkou, že svůj život přece znám, ale personalistka se nedá odbýt. Pak už to jde rychle. Vidím, že jste z Československa, pocházíte z Prahy? Proč byste chtěl psát svou diplomovou práci právě s naší společností? Jmenujte situaci, kdy bylo potřeba rychlého rozhodování, a jak jste se zachoval? Co jsou vaše největší slabiny?

Odcházím a přemýšlím, že jsem měl zalhat a na tu Prahu kývnout. Vypadali zklamaně, že nepocházím z asi jediného města v tom bájném Československu, které znali. To už však opět naskakuji na kolo, přehazuji na menší pastorek a spěchám přes celé město na přednášku.

Snažím se soustředit na profesora, který zapáleně hovoří o automatizovaných skladovacích systémech. Při tom si posteskne, že jejich většímu rozvoji v Nizozemsku brání mzdově nenároční skladníci z Polska. Ihned ale dodává, že doufá, že mezi posluchači nikdo z Polska není, jinak že se prý omlouvá. Chvíli přemýšlím, zda se neozvat za naše slovanské bratrance. Ten správný moment však promeškám a potvrzuji tak zklamané domněnky Mariusze Szczygieła a dalších o Češích, které Poláci nezajímají.

Schůzku s týmem ohledně prezentace přerušuje vzrušená a kritická debata nad nizozemskou kuchyní, zejména pak všudypřítomného studeného sendviče, který slouží jako snídaně, oběd i večeře. Jediný rodilý Holanďan zkouší dokumentovat různorodost všemi možnými druhy salámu, jež lze mezi ty dva toastové chleby dát, ale má to marné.

Návrat domů za tmy mi trvá déle než obvykle. Kolem půl šesté jsou zde zácpy i na cyklostezkách. Kravaťáci vyhýbající se kalužím, maminky s dětmi v košících, nerovnoprávné páry, kdy chlapec šlape a slečna sedí na nosiči. Ti všichni mění pohodlí vozidel za bližší kontakt s přírodou a eko pocit – do chvíle, než nás za troubení předjede čoudící skútr, který má na cyklostezky také právo. Snažím se vykašlat všechny inhalované pevné částice a než se mi to podaří, už přijíždím do své imigrantské čtvrti. Zamykám kolo a myslím na zlaté pravidlo studentského bicyklu – zámek musí být vždy dražší než samotné kolo. I v Nizozemsku se krade. Povídačky o nezamknutých autech, bytech a srdcích patří někam do minulého století.

V rámci tréninku na jarní pražský půlmaraton využívám přímořského mírného klimatu a vyrážím do místního parku u věže Euromast. Tři svižná kolečka při té správné tepové frekvenci a pak již výhled na říční panoráma s nasvíceným Erasmovým mostem, jemuž se také přezdívá Labuť. Návrat z parku se díky počínajícím křečím v lýtkách mění v labutí píseň, kterou přerušuje zvedající se masiv betonu s kolejemi někam k nebi. Zachovalá loď se snaží dostat všudypřítomnými kanály z centra města a to pak zastaví auta, tramvaje, chodci, běžci i cyklisté, kteří se do téhle chvíle domnívali, že absolutní přednost mají přece oni.

Na pozdní večeři potom se sebezapřením dojídám rychlý sendvič, když od kuchyňské linky přichází ten vytoužený zvuk, který ukončuje náročný den. CVAK.

Radek Pospíchal, student oboru Supply Chain Management na Erasmus University Rotterdam v Rotterdamu