Dopisy

DIVOKÁ VOLNOST

RESPEKT 48/2014

Že turisté mohou sdílet stejné oblasti jako divoká zvířata, je při současné hustotě osídlení a ohleduplnosti turistů iluzorní. Důsledkem bude pravděpodobně zmenšení teritorií a praktické zamezení dalšímu rozšiřování chráněných organismů. Jedná se vlastně o obrácenou logiku organizace chráněného území – současný model vytváří místa, kam se můžou rostliny a zvířata šířit a tím snáze přežít, zatímco nový model by pouze chránil stávající, zmenšující se oblasti jejich aktuálního výskytu. Výše uvedené je, podle mého názoru, důvodem existence národních parků v současné podobě, nikoli, jak autor vtipně poznamenává, možnost, že Jiřina Švorcová spadne do močálu. Proto také není národním parkem „každý kus divoce rostoucího lesa“.

Dále pak autor zcela pomíjí stávající stupně ochrany přírody v ČR, které umožňují na jedné straně nerušené procházky zachovalou přírodou a na straně druhé se snaží zachovat omezenou plochu jejímu přirozenému vývoji a s vyšším stupněm ochrany. Proč by tedy měly být už tak malé plochy národního parku omezeny a segmentovány? V Respektu bych spíše ocenil článek na toto téma více založený na faktech.

                        Ing. Jan Kirschner

CHCEME BÝT BLÍZKO

RESPEKT 48/2014

V uvedeném článku je popsán nadějný boj rodin pacientů s autismem za důstojnější péči pro jejich potomky. Právě to je podle mého názoru cesta, jakou mohou uživatelé velmi účinně napomoci transformaci psychiatrické péče. Omezování institucionalizace v USA, kterou je ovšem míněná podpora komunitních programů, nikoli zavírání nemocnic, jak tomu bylo za Reaganovy éry, přispívá podle amerických odborníků uplatňování precedentního rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1999 v procesu Olmstead versus L. C. V tomto procesu dvě mentálně retardované ženy, z nichž jedna byla léčená navíc pro schizofrenii a druhá pro poruchu osobnosti, dobrovolně hospitalizované v Atlantě, žalovaly stát Georgie. Podle mínění ošetřujících lékařů byla komunitní péče pro obě vhodná a indikovaná, nebyla ovšem dostupná. Nejvyšší soud USA rozhodl, že „institucionalizace vážně poškozuje aktivity denního života včetně rodinných vztahů, sociálních kontaktů, pracovních a vzdělávacích příležitostí a možností kulturního vyžití“. V případě, kdy ošetřující personál dojde k závěru, že komunitní péče je indikovaná, ošetřovaná osoba s ní souhlasí a péče může být rozumně dosaženo, je stát povinen ji zajistit. Rozhodnutí, podle něhož je neopodstatněná institucionalizace považována za diskriminující, se opíralo o interpretaci Americans with Disabilities Act. Právě důsledným tlakem zespodu cestou soudních sporů a tlaku na politiky mohou desetitisíce hospitalizovaných pacientů napomoci zlepšení psychiatrické péče.

doc. MUDr. Jan Vevera, Ph.D.,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN

OPRAVA

• V článku s názvem Barokní současnost (49/2014) jsme opomenuli zmínit významný podíl provozovatele kavárny Café Morgal Radka Nozara na financování a celkovém výsledku. Tímto se mu omlouváme, nebylo naším úmyslem bagatelizovat jeho práci, kterou realizaci kavárny v Místodržitelském paláci v Brně sám věnoval. Nejedná se tedy o realizaci plně hrazenou z veřejných peněz, jak naznačuje poslední odstavec, ale o dobrou spolupráci veřejného a soukromého sektoru.

• V článku Patočkova konzerva jsme nepřesně citovali z recenze paní Evy Zajíčkové. Přesná citace měla znít: „Režie však ubližuje i jinde. Například nad scénou, kdy filozof Patočka v dialogu s Havlem a Kohoutem otvírá paštiku, zůstává rozum stát, protože snaha, aby mu ta akce vydržela, dokud nepoví vše, co má na srdci, bije do očí i středoškoláka. Škoda o to větší, že Patočka tu v podání Františka Němce vychází ze všech osobností herecky nejlíp.“

• V článku Ostuda českého školství jsme uvedli, že ve zprávách BIS se píše o organizaci Islám v ČR nechceme. O této organizaci se ale píše ve zprávě ministerstva vnitra o extremismu.

Čtenářům se omlouváme.