Co o Česku vypovídá zpráva, že jsme i po třicáté deváté zvolili za nejoblíbenějšího hudebního umělce Karla Gotta?

Jindřich Šídlo:
Myslím, že celkem nic.

Pavel Kroulík:
Že už Český slavík není reprezentativní anketa. Kdyby byla, vyhrál by ho někdo ze současných mainstreamových hvězd. Třeba Klus, který letos řekl, že se nezúčastní.

Jindřich Šídlo:
To říkával Karel Gott v roce 1984 taky.

Petr Honzejk:
Taky myslím. Už jenom to, že tady vážně řešíme Českého slavíka, svědčí o tom, že jsme starý. Život je jinde.

Ondřej Kundra:
Vypovídá to o tom, že dokážeme oslavovat umělecké mrtvoly zaživa. Jinak, když je život jinde, proč tedy v tom slavíkovi – s celkem hodně hlasy – vyhráva ten starý život?

Petr Honzejk:
Ondřeji, proč? No protože na Vlachovce by taky asi anketu nevyhráli Coldplay… V anketě hlasují ti, kteří si s ní něco spojují. Třeba svoje mládí, tedy dobu, kdy byl Karel Gott stááále mlááád.

Marek Švehla:
Takže tihle starci z Vlachovky předloni zvolili Kluse? Co je to napadlo?

Petr Honzejk:
Žádná anketa není imunní vůči nájezdu trollů. Nehledě na to, že estetika Klusova není od Gottovy zas tak daleko.

Ondřej Kundra:
Zemanova asi taky , a už tu tedy máme asi tak tři miliony lidí.

Marek Švehla:
Moc mi s tímhle trollením neladí fakt, že předávání cen vysílá Nova a kouká na to milion šest set tisíc lidí. Patrně penzisti…

Pavel Kroulík:
Především je podle mě iluze, že by v anketě podobného typu vyhrála opravdu zajímavá hudba, zvlášť v Česku. A co se týče Novy, tak asi nic lepšího z jejího pohledu neexistuje – a nějaký „zábavný pořad“ potřebuje.

Marek Švehla:
Opravdu zajímavou hudbu nečekám ani ve snu. Spíš čekám, že se v anketě popularity prosadí někdo novější než hvězda šedesátých let, která se díky svému podlézání komunistům prosadila i v letech sedmdesátých a osmdesátých.

Pavel Kroulík:
K tomu se dají říct tři obecnější věci. Zaprvé že mainstream je u nás velmi konzervativní – pokud chceš, můžeš říct, že je to příčina i důsledek zdejšího vkusu. Zadruhé srovnáváme nesrovnatelné: předrevoluční slavík byla anketa povolených jmen pořádaná v době omezené nabídky hudby i médií. Třeba by v druhé půli osmdesátých let vyhrál Kryl, kdyby ho tam pořadatelé dali a lidé měli odvahu zvolit. A zatřetí není dnes roztříštěnější scéna než hudební. Takže každá anketa ti teď dá odpověď jen na vkus respondentů a cílové skupiny, kterou si zvolíš – a partnerem slavíka jsou časopisy Dieta, Maminka, Svět ženy a Katka.

Marek Švehla:
Já netvrdím, že se to líbí čtenářům Hospodářských novin a divákům ČT art. Nemůžu ale uvěřit, že to o naší společnosti NIC neříká. Něco to jistě říká. Pokud totiž v zemích kolem nás pop hvězdy šedesátých a sedmdesátých let ankety oblíbenosti nevyhrávají, pak budeme patrně co do vkusu nějak vychýlení. Trollování a ankety podporované bulvárem a obrázkovými časopisy mají asi i jinde. Mají ale taky své Gotty?

Pavel Kroulík:
Dobře, pojďme tedy generalizovat. Co se týče Gottů, řekl bych, že jejich výskyt houstne na východ od Londýna. Jinak největší český plebiscit jsou dnes asi soutěže typu superstar – a tam vyhrávají kopírky Gottů a Bartošových. Samozřejmě i to je zjednodušení. Ale nebudu se vůbec hádat, že český hudební vkus není vychýlený. Je takový… outdoorový?

Marek Švehla:
Gott a Zeman a zprávy na Nově jsou spojené nádoby. Proto taky jsem skeptik, pokud jde o názor, že volba Zemana byla jen nějaká nenadálá úchylka, chyba z neznalosti. To je vkus, který potrvá.