Máte strach, co o vás Google ví a jak to využívá?

Evropský parlament navrhuje omezit dominantní postavení Googlu na trhu. Máte strach z toho, co o vás největší vyhledávač ví a jak tato data využívá? Debata k tématu, které přináší nový Respekt 49/2014.

Filip Rožánek: To je jenom další verze tradičního sporu, jestli se každý uživatel dokáže rozhodnout sám, co Googlu svěří, nebo jestli k tomu potřebuje ochranu Evropské komise. Celý nápad s rozdělením Googlu mi přijde bizarní.

Michal Ischia: Ke Googlu přistupuji stejně jako k Facebooku a podobným službám. Na sociálních sítích například počítám s tím, že cokoli na tyto služby napíšu či nasdílím, je veřejné. Podle toho se na nich také chovám. Navíc všechny mají své alternativy a není velký problém je opustit a nepoužívat je. Je to mimochodem mnohem jednodušší než se vymanit například ze spárů MS Windows. Nevidím tedy důvod, proč by měla Evropská komise podnikat podobné kroky.

Filip Rožánek: Alternativou ve vyhledávání je leda Bing od Microsoftu, což je možná větší trest než svěřit svoje data Googlu. Evropská komise prostě hledá agendu, která by jí nahnala příznivé body u veřejnosti. Už to zkoušela s nařízením kvůli cookies a to mělo nulový efekt. Teď je zase napadlo rozdělit Google, příští rok se v Bruselu nepochybně urodí něco jiného.

Silvie Lauder: Jen pro pořádek – výzva EP není nijak závazná a existují pochyby, zda to lze vůbec právně i technicky provést. Navíc se proti tomu budou bránit američtí politici, jak píšou Financial Times.

Jindřich Šídlo: Promiňte, ona už neexistuje AltaVista?

Filip Rožánek: Jindřichu, nevyvolávej duchy minulosti, nech AltaVistu odpočívat v křemíkovém nebi.

Erik Tabery: Vyhnout se třeba Googlu podle mě téměř nejde. Tím spíše v naší práci. Naprosto nepochybně ale roste moje opatrnost. Neumím se zatím příliš bránit, nicméně stále častěji si kladu otázku, jestli něco musím někam zadávat, zjišťovat apod. Proto i pozorněji koukám na ten spor s Googlem.

Filip Rožánek: Kdo nechce, aby ho Google šmíroval, může si v nastavení účtu spoustu věcí povypínat sám. A hodně uživatelů neudělá klik bez AdBlocku. Kdo má strach o svá data, ten už si ochranu našel i bez Bruselu.

Erik Tabery: Myslíte, že to k obraně stačí?

Otakar Schön: Je to nesmysl, stejně jako snaha EU potrestat Microsoft. K ničemu to nevedlo, nápravu přinesla až reálná konkurence v podobě Firefoxu a posléze Googlu Chrome. EU lobbuje pod tlakem evropských firem; neřeší to, co chtějí uživatelé.

Jiří Sobota: Jedna věc: EP chce rozbít Google kvůli jeho monopolnímu postavení, ne kvůli jeho sběru dat. Ta bude samozřejmě sbírat dál. Bavíme se o firmě, z níž se (podle některých) stává všudypřítomný a nepostradatelný internetový moloch.

Filip Rožánek: Ten všudypřítomný a nepostradatelný internetový moloch ale nevznikl sám od sebe, nýbrž zkrátka proto, že jeho služby jsou nejkvalitnější a uživatelé jsou s nimi spokojeni. Jinak by je nepoužívali.

Michal Ischia: Mimochodem, kolega z kulturní rubriky mi nedávno sdělil, že když vyhledáváte něco na Googlu, má to stejný ekologický dopad, jako když ujedete autem 65 metrů. Moc mu to nevěřím, ale bojím se tuto informaci ověřit (rozumějte vygooglit).

Michal Zlatkovský: Ten ekologický dopad jsem teď zkoušel vygooglit a prý to vychází na 7 gramů CO2 na vyhledávání, což je zhruba polovina toho, co k uvaření vody na hrnek kafe – vzhledem k tomu, kolik kafe tady spotřebujeme, to asi skousnu.

Filip Rožánek: Nemluv o tom nahlas, nebo EU začne monitorovat ekologickou stopu každé webové stránky.

Michal Zlatkovský: Strach nemám, pokud osobní data slouží k lepšímu cílení reklamy, jsem naopak rád, že neuvidím reklamy na těhotenské oblečení nebo přípravky na problémy s prostatou.

Filip Rožánek: Hlavně nezadávej Google do Googlu. Jak víme z IT Crowd, zničíš tím internet. To by byl teprve ekologický dopad (který je mi upřímně úplně jedno).

Otakar Schön: Ostatně i Google má konkurenci, jen ne dostatečně silnou. Speciálně v ČR pořád hraje celkem vyrovnanou roli Seznam, protože to dělá dobře.

Jindřich Šídlo: Cítím povinnost upozornit kolegu Zlatkovského, že někteří z nás pamatují ještě doby, kdy lidstvo muselo žít bez Googlu. Vůbec si to nedovedeš představit.

Michal Ischia: Jak trefně napsal The Economist, Evropa by se místo útoků na úspěšné americké společnosti měla hlavně zamyslet, proč nebyla schopná vytvořit prostředí, ve kterém by společnost jako Google či Facebook vznikla.

Filip Rožánek: The Economist mi mluví z duše.

Erik Tabery: A k čemu ten The Economist došel? Co tomu tady brání?

Otakar Schön: Nevím, k čemu došel Economist, ale Google vznikl jako školní projekt v oblasti, ve které školy dlouhodobě spolupracovaly s vojenským průmyslem; na tom vzniklo celé Silicon Valley. Nemluvě o tom, jak dlouho tamní školy podporují komercializaci svých výzkumů a podnikavost svých studentů. Jak vypadalo evropské školství před deseti patnácti lety?

Michal Ischia: Je dobře, že tu někdo zmínil Seznam, zrovna my totiž máme v Česku slušnou alternativu. A podle všeho chystají u některých služeb i zahraniční expanzi, kterou bude zajímavé sledovat. Tato regulace by se vlastně Seznamu mohla také dotknout.

Silvie Lauder: Jen nemíchejme dvě věci dohromady – rozhodnutí EP jde spíš proti monopolu Googlu (tedy proti obavě, že při vyhledávání upřednostňuje svoje jiné produkty), spíš než že by se zabýval sběrem osobních dat uživatelů. Snaha omezit monopolní postavení firmě není nic nenormálního ani v EU, ani na úrovni národních států.

Otakar Schön: A jak EK omezila monopolní postavení Microsoftu? Nijak. Udělala gesto, dostala peníze, ale monopol MS zrušila až konkurence.

Jiří Sobota: To neznamená, že se nemůže stát časem nebezpečným. Já ten krok parlamentu nehájím, jenom vysvětluji, že nemá mnoho společného s ochranou dat. Jestli jste ten briefing dočetl do konce, zjistíte, že jisté obavy z expanze Googlu má i Economist.

Michal Zlatkovský: Nebo kdysi byly, uživatelé si zvykli a teď už se jim nechce odcházet…

Otakar Schön: Souhlasím, že Google má velkou moc, ale rozdělení americké firmy evropským orgánem? To prostě nedává smysl.

Silvie Lauder: Na druhou stranu je běžné, že globální firmy operují podle různých pravidel v různých zemích. V závislosti na tamní legislativě.

Jiří Sobota: To je na tom samozřejmě zajímavé: kdo čekal, že evropský orgán donutí Google „zapomínat“?

Silvie Lauder: Souhlas s Jirkou – americká firma plní rozsudek Soudního dvora EU. A mimochodem nemukla – mohla se soudně bránit nebo to z nějakých důvodů odmítnout. Nestalo se.

Filip Rožánek: Americká firma sice plní rozsudek Soudního dvora EU, ale jen pro území Evropské unie. Není pravda, že by ani nemukla, bránila se.

Silvie Lauder: Bránila se slovně, reálně začala rozsudek vykonávat. A o tom mluvíme – pro různé země platí pro stejné firmy jiná pravidla.

Otakar Schön: No operovat může, ale těžko se v USA rozdělí. Regulaci už EK zkusila, dosáhla svého, pořád jí to není dost. Cenzuruje výsledky vyhledávání na evropských doménách, teď chce cenzurovat i v Doméně.com a rozdělit americkou firmu. Sorry, to je podle mě pitomost.

Jiří Sobota: Ono se ale klidně může ukázat, že EU skutečně není schopna něco takového zařídit. Na druhé straně disponuje největším světovým trhem, takže nějakou vyjednávací pozici určitě má. Kdyby to byl takový nesmysl, nebyl by kolem toho poprask.

Silvie Lauder: Ono je zavádějící to „rozdělí“ – ne rozdělí fyzicky, ale oddělí svoje služby. Pro evropský trh. Což se mimochodem děje i u jiných firem; Amazon třeba v Německu funguje podle jiných pravidel než v Americe.

Filip Rožánek: Milá EU, díky, ale já bych rád používal stejný vyhledávač jako zbytek světa, ne takový, jaký si vysnili v Bruselu.

Otakar Schön: Říkám, že podle mě to je pitomost, ne, že se to nemůže stát. Už ten poprask kolem toho mě děsí. No, jenže ty služby jsou provázané. Pokud donutí Google oddělit vyhledávání od všeho ostatního, nebude správně fungovat ani Gmail, Google Now… Ještěže mám celou domácnost připojenou přes VPN do USA.

Filip Rožánek: Amazon funguje v Německu jinak především proto, že má trochu jiný předmět působení, který vyžaduje i nějakou logistiku při doručování fyzického zboží, kdežto podnikání Googlu stojí na „virtuálních“ službách.

Silvie Lauder: Co to je „Brusel“? Myslíte parlament se zástupci členských zemí?

Otakar Schön: Že by organizační jednotka, ve které mají čeští zástupci fakticky nulovou možnost něco zařídit? Radši si půjdu užívat zbytek své jednodenní dovolené.

Jiří Sobota: No a jsme u toho – složitý problém se nám zredukoval na tupý Brusel. Ještě že my tady všechno chápeme během pěti minut.

Silvie Lauder: Jde o to, že to není nějaký Brusel, jsou to reální politici národních států. A nakonec o tom stejně budou rozhodovat národní vlády. Pak bude dobré se zeptat ministra Chovance, proč u toho rozhodování nebyl.

Filip Rožánek: Nezpochybňuji, že jde o složitou problematiku, na druhou stranu telekomunikace a internet jsou fakt specifická věc a každý jedinec má možnost se s tou službou vypořádat po svém. Příklady z minulosti ukazují, že kroky EU v těchto oblastech jsou zbytečné, nefunkční - a kromě čechrání peří nemají žádný skutečný efekt. Ale to už bych se opakoval.

Jiří Sobota: Já to zkusím ještě jinak – a znovu opakuji, že tady nechci fungovat jako obhájce toho rozhodnutí. Google dosáhl téměř monopolní dominance, to je prostě fakt, který řeči o svobodné volbě nemůžou popřít. Shromažďuje tím pádem obrovské množství informací, se kterými nějak nakládá, a je strašně bohatý. Jsou to chytří lidé, vědí, že tahle dominance nebude fungovat věčně, a expandují do mnoha dalších oborů. Míří na automobilový trh, roboty, zdravotní péči, pronikají do internetu věcí a do vývoje umělé inteligence. Je jisté nebezpečí, že se v době, kdy je všechno propojeno internetem, stanou nebezpečně silnou firmou, na kterou nikdo nedosáhne a všichni ji budou ke všemu potřebovat. Takhle má smysl debatovat o Googlu.

Otakar Schön: Google má obrovskou moc a nějaká forma regulace je potřeba, ale na jiném principu, z jiných důvodů než z důvodu ochrany evropských firem.

Jiří Sobota: Zajímavá otázka je, kdo je vlastně schopný nějakou formu regulací proti tak velké firmě prosadit…