Není Robert Sedláček mladý na státní vyznamenání?

Spekuluje se o tom, že prezident Zeman udělí státní vyznamenání režisérovi dokumentu o jeho osobě, čtyřicátníkovi Robertu Sedláčkovi. Měli by mladí umělci dostávat medaili Za zásluhy? Neměla by být určena spíše lidem na sklonku profesní dráhy?

Jindřich Šídlo: Jsem rád, že čtyřicátníky považujeme za „mladé“. Dostat ve čtyřiceti metál za zásluhy je poněkud ošidné, možná tím chce prezident naznačit, že Sedláček už nikdy nic pořádného nenatočí. Obecně si ale myslím, že státní vyznamenání jsou jen ukázkou vkusu každé hlavy státu, žádným pokusem o objektivní zhodnocení života a díla. Pokud se toho chce pan Sedláček účastnit, je to jeho věc. Třeba o tom něco ironického natočí. Pořád však doufám, že je to vtip.

Petr Honzejk: Taky doufám, že je to vtip. Třeba o tom Sedláček točí dokument „Život a doba prezidenta M. Z.“, který bude méně kašírovaný než jeho aktuální dílko Život a doba soudce A. K.

Ondřej Kundra: K tomu věku a mladictví. Měřeno úctyhodným věkem režiséra Otakara Vávry, který byl v minulosti vyznamenán též, je čtyřicátník v podstatě stále ještě pubescent.

Jindřich Šídlo: Ano, Vávra, taky jsem si vzpomněl, je to mimochodem zrovna deset let, kdy Václav Klaus ocenil věrnost sobě sama v jakémkoli režimu.

Petr Honzejk: Klaus ale zapomněl ocenit Lucii Bílou, která mu „dávala pac“. Zaslechl jsem, že to Zeman chce letos dohnat za něj.

Jindřich Šídlo: Upřímně řečeno, po Čubovi už je to jedno.

Ondřej Kundra: Zpátky k tématu. Proč by ale věk měl limitovat medaili Za zásluhy v oblasti umění? Takoví Beatles toho udělali přece nejvíc právě jako mladíci. Vztaženo do zdejších krajů – svého času třeba Kafka, kdyby se tedy tenkrát metály udělovaly.

Erik Tabery: V obecné rovině si myslím, že to není dobře. Vyznamenání, která se dávají při příležitosti 28. října, mají být nějak spojená se státem, má jít o ocenění služby zemi. V případě kultury by to mělo být opravdu až na konci kariéry. Až někdo ale proslaví Česko stejně jako Beatles Anglii, rád mu dám dvě ceny.

Jindřich Šídlo: Beatles taky kdysi medaili od královny – Řád britského impéria – dostali. Skoro srovnatelná situace.

Jan H. Vitvar: Jo, a Harrisonovi bylo tehdy teprve dvaadvacet. Druhá věc je, že nezpívali o tom, jak je královna bezva. Na rozdíl od toho Sedláčkova dokumentu. Jak to říká sám Zeman v úvodu dokumentu, který o něm onehdy Sedláček natočil: „Tak zhruba od tohoto momentu, Roberte, já začnu dostávat závrať.“ Tehdy ji měl jako důchodce z rozhledny, dnes z moci. Snad stejný vývoj nepotká i Sedláčka.

Jindřich Šídlo: I Wanna Hold Your Hand není o královně?

Jaroslav Spurný: Nejde o věk, ale o tu záslužnost. Měli jsme tu mnoho národních a zasloužilých umělců, a co to představovalo? Co znamená udělování cen Lucií Bílé a dalších zmíněných? Doufám, že je nedostanou. Protože se zasloužili o něco, co asi moc nepotřebujeme.

Petr Honzejk: Medaile Za zásluhy je nenávratně zdevalvovaná. Používá se jako forma honoráře za věrné služby… Možná že by ji měli odmítat spíš ti, kdo ji dostávají z, řekněme, objektivních důvodů. To prosím berte jako pokus o smutný vtip. Dál už budu smutně vážný.

Ivana Svobodová: Zatím k tomu Sedláček řekl jednu větu Lidovkám a z té je patrné, že si z toho dělá srandu. Žertoval tam nějak o budování socialismu. Tak třeba, jestli to fakt dostane a přijme to, udělá na Hradě aspoň nějakou performanci za ty nepozvané rektory.

Petr Honzejk: Já bych si ji vzal. Jak říká Michal Viewegh: Ještě mě nepochválili tolikrát, abych nebyl vděčný i za neupřímné komplimenty.

Ondřej Kundra: Já bych mu na místě poděkoval, že ji od něj nechci. A byl by skandálek.

Jaroslav Spurný: Ano. Je dobré vyřizovat věci tváří v tvář tomu druhému. Tož co teď Robert Sedláček?

Jan H. Vitvar: To bys podle mě, Ondřeji, nedal. Co by na to řekla babička u televize?

Ondřej Kundra: Babička by byla ráda, že jsem v televizi.

Jaroslav Spurný:  Upřímně řečeno, kdyby mě chtěl dát vyznamenání prezident Zeman, hodně by mě to poděsilo… Něco by bylo špatně.

Ondřej Kundra:  Jak tak sleduji průběh téhle debaty, zasloužili bychom si pomalu medaili my, a to za vtipálkovství.

Jan H. Vitvar: Tak ono se to ale ani vážně brát nedá.