Editorial: Babišův Aristoteles

Přesně před rokem vstoupil Andrej Babiš do nejvyšších pater české politiky. Ve volbách uspělo jeho hnutí ANO a stalo se druhou nejsilnější stranou zastoupenou v parlamentu. Poté co získal dominantní postavení v českém byznysu a mediálním světě, se stal i hlavní postavou české politiky. Vystoupit proti němu si nedovolí ani koaliční partner Bohuslav Sobotka, ani prezident Miloš Zeman.

Změnil však Andrej Babiš českou politiku? Zničil ji, jak se obávali jedni, anebo ji zachránil, jak si slibovali druzí? Kolegové Jana Klímová a Ondřej Kundra (viz str. 50–56) zmapovali první český rok s Babišem. Hovořili s jeho kolegy i odpůrci a pochopitelně také se samotným ministrem financí, který je přivítal s lístkem v ruce, na němž měl poznamenány citáty filozofů. „Jak říkal Aristoteles, do politiky mají jít lidé, kteří nejprve uspěli ve své profesi,“ vysvětlil našim redaktorům kontext.

Babišovi rozhodně sebevědomí nechybí. Stejně jako jeho blízkým spolupracovníkům. Ovšem králem sebevědomí je poslanec ANO Martin Komárek, který na svém blogu napsal: „Občané loni konečně zacinkali aspoň nesměle klíči ve druhé etapě pokojné revoluce: spolčení starých stran padlo, když se faktickým vítězem voleb stalo hnutí ANO“ a pateticky dodal: „Srdce si ale nedá pokoj a vnucuje, že my voliči už konečně ten listopad dotáhneme. Koneckonců, bolševická říjnová revoluce byla v listopadu, proč by naše listopadová nemohla po pětadvaceti letech gradovat v říjnu?“ Tady nezbývá než s Rychlými šípy zvolat: Dej si placku na čelo!

Z čísla bych vám ještě rád doporučil článek Petra Třešňáka o schizofrenii. „‚Hlasy se dají vydržet, ale nejhorší je nenávist z pekla,‘ vysvětluje drobný sedmatřicetiletý muž se zjizveným čelem, co ho celá léta nutí si ubližovat. Co přesně to znamená, ví jen on sám. Sedí v teplácích na posteli v pokoji, který sdílí s pěti dalšími pacienty. Mluví trochu nezřetelně, výraz ve tváři prozrazuje dlouhá léta duševního strádání. Občas neklidně poposedne a zatřepe rukama, oči většinu času těkají po stropě a stěnách. V jednu chvíli se však podívá návštěvě přímo do očí, jako by chtěl svým slovům dodat váhu. ‚Nenávist z pekla je horší než strach,‘ říká vážně. ‚Nepřál bych vám ji zažít.‘“ Celý článek najdete na str. 67–70.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor