Muž bez vlastností

Na počátek špatná zpráva. Ti, kdo doufali, že si komiksovou adaptací Muže bez vlastností usnadní práci a díky pěti šikovně zvoleným detailům a třem větám budou moci ve společnosti beztrestně předstírat, že veledílo Roberta Musila četli, budou zklamáni. Usilovné práci nad 1700 stranami, po jejichž dočtení se u většiny čtenářů dostaví neodbytný pocit, že sice přečetli „román dvacátého století“, ale nejsou si úplně jistí, o čem vlastně byl, se nevyhnou ani v obrázkové formě.

Komiksový Muž bez vlastností není adaptací, nýbrž navýsost osobitou interpretací. A její autor Nicolas Mahler (1969) si to může dovolit. Je oceňován jako snad nejlepší německojazyčný kreslíř a stejně úspěšně už po svém pojal Bernhardovy Staré mistry. Musilův román – obraz rakousko-uherské společnosti před první světovou válkou, jehož hrdina se účastní nejasného plánování velkolepých oslav císařova jubilea – podle svých slov přečetl několikrát. Zná ho do detailu, a tak mohl pracovat svou oblíbenou metodou „krátit, krátit a to zkrácené ještě několikrát zkrátit“.

Výsledkem je třísvazkový román převedený do třicetiminutového komiksového čtení. Na jednu stranu je to kniha pro ty, kteří předlohu znají. S Musilovými slovy pracuje Mahler veleúsporně – a jeho minimalistická, prostě, leč nápaditě sestříhaná kresba často na několika stranách znázorňuje pouze kolébavé plynutí času, nebo rovnou prázdnotu. Až na dřeň dovedená adaptace je právě tak neuchopitelná jako předloha. To není špatně – inteligentní lakonická kresba v sobě skrývá mnoho vtipu a Mahlerovi se podařilo citlivě vystihnout Musilovu satiru. S vším proklamovaným respektem přidal kreslíř do díla i jemnou ironii k ikonickému, obdivovanému, ale málokdy čtenému dílu. A především je v každém políčku znát, že Mahler přesně ví, co a proč kreslí.

Kdo Muže bez vlastností nečetl, tomu jej může komiks objevit. Kdo ano, tomu ho Mahler objeví znovu.

Mahler podle Musila: Muž bez vlastností
Přeložil Radovan Charvát, Archa, 160 stran.