Ubytovali mě v pokojíku, o němž tvrdili, že v něm pobýval Arthur Rimbaud a že to může dosvědčit jeden profesor ze Sorbonny. Chtěli tak asi omluvit titěrnost budoáru s obrázky plachetnic v natištěných zlatých rámech a skromné vybavení: postel, skříň a stůl. Snídaně se nepodávala, a tak jsem na ni chodil do Lucemburské zahrady a sledoval světlo pod kaštany. Hned ten první den jsem se však vydal ještě o pár bloků dál, pozdravit živé mrtvé na hřbitov na Montparnassu. Nikde nespočívá tolik těch, kteří definovali mé pojetí literatury, či tolik – těch – těl.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
Arthur C. Brooks, The Atlantic•20. 11. 2024