Google začal zapomínat

Očekávalo se, že to bude pořádné haló, a taky že je. Analytici internetového vyhledávače Google mají před sebou balík žádostí o výmaz více než čtvrt milionu internetových odkazů, jejichž likvidaci požaduje sedmdesát tisíc Evropanů. Tito lidé – mezi nimi také zhruba osm set Čechů – se inspirovali španělským grafologem Mariem Costejou Gonzálezem, který si v květnu u Soudního dvora EU vymohl výmaz odkazu na zprávu o svých šestnáct let starých a dávno splacených dluzích, které na něj svého času uvalily exekuci.

Google už prvním žadatelům vyhověl a z dosavadních výsledků je jasné, že dobrat se „práva být zapomenut“ není v digitální době úplně jednoduché. Své o tom ví i zmiňovaný pan González. Obří firmu sice porazil u soudu, ale ze zpravodajství o proslulém procesu se o starých finančních potížích dozvěděli úplně všichni a navíc se informace o nich stala zcela nesmazatelnou, protože se objevuje v každé zprávě o průlomovém rozsudku. Ale to není jediná komplikace nových mazacích časů.

Zkraje července spustil internetový gigant první „pogonzálezovské“ likvidace odkazů a ty hned způsobily pořádný poprask. Zdálo se totiž, že splňují všechny obavy s novou situací spojené: že půjde o omezování svobody slova či že si tak budou mocní a bohatí vylepšovat digitální reputaci. Britská BBC se tak z e-mailu od firmy Google třeba dozvěděla, že vyhledávač musel ze své nabídky vymazat odkaz na blog jejího ekonomického redaktora z podzimu 2007, kde autor komentoval vyhazov Stana O’Neala z čela banky Merrill Lynch za miliardové ztráty způsobené bezohledným investováním. Všichni předpokládali, že žádost o výmaz si podal sám bankéř (Google jména uspokojených žadatelů z důvodu ochrany jejich soukromí nezveřejňuje), a to způsobilo všeobecné rozhořčení.

Jenže velmi brzy přišel údiv. Když zadáte do Googlu O’Nealovo jméno, zmiňovaný odkaz ke kritickému blogu se vám bez problémů zobrazí. To tedy znamená, že o odstranění linku musel požádat někdo jiný. Protože však blog výslovně zmiňuje jen a jedině jméno bývalého šéfa Merrill Lynch, dospěla BBC k závěru, že žádost musel podat některý z podepsaných účastníků diskuse pod textem, nebo někdo, jehož jméno v oné diskusi padlo a on dnes nechce, aby bylo v této souvislosti vystopovatelné. Takže v překladu: link na o’nealovský blog BBC stále existuje a pořád jej lze snadno najít, zmizel pouze z odkazů nabízených při zadání jména XY patřící onomu neznámému debatérovi. „Co tedy Google udělal, není až takový útok na žurnalistiku provozovanou ve veřejném zájmu, jak se původně zdálo,“ shrnuje za BBC autor inkriminovaného blogu Robert Peston. 

K jeho výdechu úlevy existuje skeptická námitka, že i když zostuzený „tlustý kocour“ O’Neal výmaz tentokrát nepožadoval, udělá to možná za měsíc nebo za půl roku. Nebo se touto cestou vydá nějaká jiná mocná persona s podobným problémem. To samozřejmě nelze vyloučit. Nicméně pokud mají takoví lidé trochu zdravého rozumu, zřejmě to neudělají. Když už ne Gonzálezův, tedy aspoň O’Nealův osud by je měl dostatečně varovat. Podezření, že chce mazáním vylepšovat svou minulost, rozjelo lavinu, která širokému publiku připomněla, na co už dávno zapomnělo. Například že za vlády tohoto nyní blahobytného člena vedení hliníkářské společnosti Alcoa zaznamenala banka Merrill Lynch největší čtvrtletní ztrátu v historii a že to byl mimo jiné právě on, kdo připravil půdu pro globální finanční a ekonomickou krizi.