Kam ta voda mizí?

Ústecké děti dostaly před koncem školního roku nečekanou atrakci. Stát suchýma nohama přímo uprostřed koryta Labe je zvláštní zážitek a návštěvu dočasného klikatého poloostrova si leckdo nenechal ujít. Nad hlavou starý železniční most, po pravé straně líné laguny a po levé řeka v úzkém korytu, kde se voda žene silným proudem. Pohled na obnažené dno největší české řeky v severočeské metropoli je navíc příjemné překvapení: kromě několika naplavených starých pneumatik se návštěvník brodí jen tmavým pískem, oblázky a tisíci drobných perleťových mušliček.

V nedalekém přístavu tahle idyla, která byla k vidění naposledy před jedenácti lety, nikoho nedojímá. Od 11. června mohou do Ústí nad Labem či Děčína plout jen lodě s výtlakem do sedmdesáti centimetrů. Tedy nanejvýš velká kánoe nebo šlapadlo. Nákladní doprava stojí a na vlhčí časy čeká zboží za stovky milionů korun. Pokud si už nenašlo jinou cestu.

Nezvyklé panoráma města, zvědavost jeho obyvatel a starosti tamních speditérů jsou jen nejviditelnější příznaky mnohem širšího fenoménu: v Čechách a na Moravě je málo vody.

Osudové vlnění

Na první pohled to tak přitom nevypadá. Jen málokde se řeky a nádrže stahují do úzkých koryt nebo louží, jako tomu bylo minulý týden v Ústí nad Labem. Ani tuzemská zeleň očividně neschne a nežloutne. Pohled na mapy hydrometeorologů však ukazuje, že ve většině místních řek a říček teče mnohem méně vody, než je v červnu obvyklé, a některé vskutku vysychají (viz mapku). A z map podzemních vod můžeme číst, že drtivá většina přírodních podzemních zásobáren je poloprázdná a jejich hladina dál klesá. Zelené stromy a louky znamenají, že vrchní vrstva půdy s vodou jakž takž vyžívá, ale hlouběji už prakticky žádná není.