Apokalypsa už byla

Ve skleněném půllitru je našleháno několik plodů avokáda. Světle zelený džus je tak hustý, že se ani nedá pít. Nejprve na něj tedy nakapete trochu limetky, pak vše zamícháte a pomalu ujídáte lžičkou. Chutná skvěle!

Zaplněná zahrádka před krámkem, kde hosté snídají čerstvé džusy: to není zrovna obraz, který bychom si spojovali se severní Etiopií. Před třiceti lety tady probíhal poslední z největších hladomorů v dějinách. Záběry na kost vyhublých postav s dřevěnou holí v ruce a s vyprahlou půdou za zády šokovaly svět. Zemřelo kolem milionu lidí.

Jenže třicet let je dlouhá doba a dvousettisícové Mekelle, největší město oblasti zasažené v osmdesátých letech apokalypsou, se za tu dobu radikálně proměnilo. Cesty plné výmolů se mění v kamenem dlážděné ulice. Podél nich stojí nové obchůdky s elektronikou či třeba spousta barů, z nichž se v podvečer do ulic rozléhá zvuk kulečníkových koulí po prudkém šťouchu tágem. Ve městě jsou tři nové univerzitní kampusy, v nových bankách si lidé zvykají ukládat drobné úspory, italská firma nedávno otevřela velkou textilku a za městem stojí největší větrný park Afriky.

Jistě, realita není jen barvotiskově pozitivní. Po Mekelle chodí také spousta žebrajících matek s batolaty v náruči a zemi vládne režim, který cenzuruje internet a své…