Tarantino kresleného filmu
Hlavní cenu Anifilmu už podruhé získal Bill Plympton
„Kdyby mi šoupli do filmu nějakého mončičáka, skončil by rozjetý náklaďákem na placku nebo stažený na plotě,“ vysvětloval jednou Bill Plympton, proč v mládí odmítl nastoupit do animátorského studia Walta Disneye. Dostal tehdy nabídku animovat postavu Džina v celovečerní pohádce Aladin (1992).
Do světa antropomorfních zvířátek s vykulenými kukadly by skutečně nezapadl. V jeho černých groteskách se realita přirozeně prostupuje se surreálnými sny, halucinacemi a vizemi. Často se v nich souloží, kouří, nezřízeně pije, pulzují a explodují v nich různé tekutiny, ženy diváka atakují přetékajícími vnadami. Bill Plympton zkrátka svou imaginaci nijak neomezuje. Ve své tvorbě navazuje na avantgardu, punkrockovou hudební scénu i alternativní americký komiks osmdesátých let. Je nekorektní, fyzický, smyslný. A především je nezávislý – na společenských normách i filmovém byznysu. Na rozdíl od animátorských stohlavých armád studia Disney nebo japonského studia Ghibli si své snímky sám kreslí (pastelem, olejem, tuší) i skenuje, přičemž počet záběrů u jeho celovečerních němých filmů dosahuje průměrně 30–40 tisíc. Sám si své filmy také produkuje a shání na ně peníze. Nevysílají se proto v televizích a jen těžko pronikají na plátna kin. Přesto je jeho celovečerní film Cheatin’ (2013) už třetím…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu