Smrt ve Volgogradu

Ve Volgogradu na jihozápadě Ruska právě začíná pokojné nedělní odpoledne. Dva dny před koncem prosince se na zdejším vlakovém nádraží rojí lidé, kteří čekají na svůj spoj nebo na vlak z Moskvy, jenž má za půl hodiny přivézt jejich blízké. Cvrkot sleduje devětadvacetiletý policista Dmitrij Makovkin, který má zrovna službu u detektorů kovů, jimiž musí projít každý, kdo se chce dostat do nitra okázale vyzdobené historické stanice. Pětačtyřicet minut po poledni jeho oči padnou na postavu, která při pohledu na vstupní ochranu nádraží viditelně zaváhá. Policista zbystří, udělá krok směrem k ní a objekt jeho zájmu okamžitě zrychlí chůzi. Co se stalo pak, si svědci vybavují už jenom matně. Mladý muž, který je ve službě teprve pátým rokem, postavu doběhne, podle některých ji zalehne svým tělem, pak se otřese zem, plameny vyšlehnou až k vysokému stropu a sklo z desítek oken se vysype na zem. Výbušnina pod kabátem útočníka, kterou mladý policista postřehl dřív než kdokoli jiný, je tak silná, že chvění je cítit i na parkovišti před nádražím. Sekundy poté už taxikáři spěšně nakládají raněné do aut, což pomůže zachránit několik životů ještě před příjezdem prvních sanitek, a lidé se začínají rozhlížet, kdo výbuch přežil. „Šťastný nový rok“ hlásá reklamní billboard nad místem, odkud 38 lidí putuje do nemocnic a 17 rovnou do márnice.