Tady se nedá fixlovat

Nuda vznášející se nad sněmovnou během únorové volby prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) docela překvapila. Výběr člověka pro jednu z devíti nejvlivnějších ústavních funkcí této země nezvedl z křesla k nějaké rozpravě, analýze či výtce ani jednoho z jindy velmi výřečných poslanců. Členové dolní komory si během minuty odmávli, že volba bude tajná, a pak z pěti už dříve navržených kandidátů nevybrali žádného. Následné komentáře v médiích to označily za dobrou zprávu – a to nikoli proto, že by kandidáti byli špatní. Nulovou volbou vyšlo najevo, že sněmovna v této chvíli nedokážezvolit do vedení klíčových státních úřadů automaticky osoby vybrané podle předem dohodnutých mocenských smluv. Nejvyšší kontrolní úřad tak po letech pokusů o „politické zkrocení“ dostává pro svou práci stejnou svobodu, jakou v posledním roce získali například státní zástupci nebo policie.