Klikni za lepší svět

Běhempár minut můžete pomoci světové vědě rozluštit velrybí řeč. Nebo se postavit proti stavbě silnice kdesi ve Velké Británii. Že nic nevíte o velrybách a nemáte čas cestovat na demonstrace za kanál La Manche? Nevadí. Pokud máte počítač, internetové připojení a pár minut volna, můžete začít. V nové éře dobrovolnictví už nechodí dobrovolnici za pomocí, ale pomoc přímo za nimi.

Všichni za jedno

Ta legrace se jmenuje micro-volunteering neboli mikrodobrovolnictví a zájemci nabízí  plnění drobných úloh pro nejrůznější spolky a organizace. Stačí si kliknout na nějakou z webových stránek, které se tím zabývají, třeba Help from Home, a tam si z rozsáhlé databáze vybrat, na co máte právě chuť nebo čas. Máte volnou chvilku při cestě tramvají? Za méně než pět minut můžete třeba zhlédnout a sdílet video upozorňující na problém chudoby v Nepálu nebo podepsat a odeslat britskému ministrovi dopravy už sestavený e-mail se žádostí o zastavení stavby cest poškozujících tamní krajinu. Najdete tu i zmíněné velryby. Zhruba třísekundové nahrávky jejich zpěvu musí vědci pro lehčí zkoumání zařadit do skupin. Jelikož to počítač nedokáže roztřídit úplně dokonale, je závěrečné rozhodování na dobrovolnících. Poslech krátké nahrávky a její porovnávání vám zabere méně než tři minuty a pak můžete jít spokojeně spát s vědomím, že se výzkum pohnul o milimetr dál i díky vám.

Hlavní síla mikrodobrovolnictví je spíš v množství zapojených spolupracovníků než v náročnosti toho, co mají udělat. „Kdyby všech sedm miliard lidí na světě věnovalo pět minut ze svého času drobné pomoci, dohromady by to dělalo 583 milionů hodin dobrovolnické práce nebo 66 590 let – a to je strašně moc času na to udělat něco dobrého,“ vysvětluje z Británie Mike Bright, zakladatel Help from Home. Stačila by pravděpodobně jenom část z tohoto času a 800 úloh, které jeho stránka nabízí, by bylo rychle splněno. Zájem přitom narůstá. Během posledního roku stoupl počet návštěvníků stránek Help from Home o 60 procent, teď je to denně kolem 540 lidí. Spolu s nimi roste i poptávka. „Dělá nám problém držet krok s množstvím aktivit, které nám neziskovky nabízejí,“ říká Bright, jenž má už teď v záloze přichystaných dalších 200 úloh – obrovské množství petic nebo zasílání nepotřebných brýlí organizaci, která je doručí do rozvojových zemí. Podobné stránky rychle přibývají po celém světě – od Malajsie a Indie až po Německo. Ten největší boom virtuálního dobrovolnictví má však podle Brighta teprve přijít: „Na texaské konferenci v únoru budeme spolu s velkými společnostmi IBM a Microsoft diskutovat o tom, jak by se dalo mikrodobrovolnictví dál využít při pomoci rozvojovým zemím.“Třeba výměnou vzájemných zkušeností lidí z různých zemí světa přes internet v tak jednoduchých věcech, jako je pečení chleba. 

Nápad využít krátké volné chvilky a nenáročného úkonu množství lidí k velkým věcem přitom není nijak nový. Známá lidskoprávní organizace Amnesty International se už léta pokouší osvobodit politické vězně pomocí dopisů. Nejdříve psaných ručně, dnes už pomocí kampaně „Tři minuty stačí“, kde svým podpisem podpoříte příslušnou petici. I v boji za propuštění vězňů svědomí hraje největší roli počet. „Místní úřady nemohou pochopit, jak a proč má podle nich bezvýznamný člověk takovou mezinárodní podporu. A mnohdy ho raději propustí nebo mu alespoň zmírní vězeňské podmínky,“ říká Martina Pařízková z české pobočky Amnesty Internationala systém zavalování úřadů protestními dopisy, jak se zdá, opravdu funguje.

Pomohl k propuštění například odborářskému předákovi Juliovi de Peña Valdezovi z Dominikánské republiky. „Když přišlo prvních 200 dopisů, dozorci mně vrátili oblečení,“ vzpomíná Valdez v e-mailu.„Potom přišlo dalších 200 a navštívil mě ředitel věznice. Když dorazila další hromada dopisů, ředitel se spojil se svými nadřízenými. Dopisy neustále přicházely, celé tři tisíce. Prezident byl informován, zavolal do věznice a nařídil jim, aby mě propustili. Po propuštění si mě zavolal do svého sídla. ,Jak může odborářský předák jako ty mít tolik přátel z celého světa?‘ zeptal se mě. A ukázal mi ohromnou krabici plnou dopisů, které obdržel. Když jsme se loučili, tak mi tu krabici dal.“

Pomáhá, nebo ne?

I přes pozitivní zkušenosti Amnesty International odborníci nedokážou zcela spolehlivě určit, zda virtuální dobrovolnictví opravdu pomáhá. Například britští sociologové ve svém výzkumu mikrodobrovolnictvípřes smartphony, které také umožňují zapojení do dobrovolnické sítě, uvádějí, že důkazů je zatím málo a nepotvrzuje se ani předpoklad, že dobrovolnické miniatury mohou oslovit lidi, jež podobné aktivity dosud nezajímaly. Velká většina internetových dobrovolníků totiž má zkušenosti s přímou pomocí a přispívá třeba na charitu. Zajímavá je však rozdílná motivace, která lidi k virtuální pomoci vede. Na rozdíl od fyzického dobrovolnictví jenom velmi malé procento dotázaných uvedlo pro virtuální pomoc altruistické důvody, tedy pocit silné potřeby pomoci svému okolí. Naopak převážily důvody, které běžné dobrovolnictví nemá – možnost využít přebytečný čas, lehká dostupnost aktivity nebo široká možnost výběru úloh.

Podle vědců také účastníky mikropomoci více než reálný výsledek činnosti zajímá samotná úloha. Sedmatřicet procent dotázaných se dokonce vyslovilo, že nepotřebují žádné informace o tom, jak jejich činnost pomohla.Z toho všeho odborníci usuzují, že nehrozí, že by mikrodobrovolnictví v budoucnu vytlačilo přímou pomoc. Spíše má působit jako doplnění tradiční pomoci. A takhle je zatím fenomén braný i v Česku.

Síť je cesta

Pokud mluvíte anglicky, můžete pomáhat na mikrodobrovolnických stránkách v zahraničí. Pokud však chcete pomáhat v Česku, je nabídka trochu odlišná. České sdružení Hestia zastřešuje projekt, který kombinuje tradiční a internetové dobrovolnictví. Na stránce Dobrovolnik.cz si na mapce Česka můžete vybrat místo, kde se zrovna nacházíte, a jak byste chtěli pomoci, ale pro splnění úlohy už musíte vstát od monitoru a na vybrané místo jít. Nabídka zahrnuje vše od pomocných prací pro domovy důchodců přes trenéra fotbalu pro dětský tým až po organizaci koncertu pro Tibet či doučování dětí. Systém podle Jiřího Tošnera z Hestie funguje i opačně: pokud máte třeba hipoterapeutické centrum a potřebujete dobrovolníky, můžete se přidat na mapu.

Libor Malý, zakladatel úspěšného portálu Jobs.cz, se myšlenkou na to, jak by si lidé mohli pomáhat, zabývá už několik let.Jeho nejnovější projekt se jmenuje Hearth.net a na rozdíl od Help from Home v něm neoslovují dobročinné organizace nebo společnosti případné zájemce, ale právě naopak: aktivitu vyvíjejí lidé, kteří mají chuť pomoci. Ti na stránkách nabízejí třeba venčení pejska či pomoc s doučováním angličtiny. To, jak moc nebo dobře pomohli, uživatelé hodnotí a na oplátku pak těmto dobrovolníkům někdo, koho třeba baví malování, může přijít pomoci vymalovat byt.

„Dobrovolnictví je podle mě spíš termín z 20. století. My se na to díváme tak, že vytváříme platformu, na které mohou lidi nabízet ostatním to, co sami dělají rádi,“ vysvětluje Pavel Šebera z občanského sdružení Adato Paradigma, které za projektem Hearth.net stojí. Stránka funguje od loňského prosince a zatím má dvě stovky uživatelů. Její tvůrci by to pomocí aktivní propagace chtěli do roka zvednout na několik tisíc aktivních uživatelů nejenom z Čech, ale i zahraničí. Potenciál má podle nich třeba Španělsko, kde je bez zaměstnání obrovské množství aktivních lidí. „Chceme přes on-line síť vytvářet vazby ve skutečných komunitách reálného světa, protože to podle nás dává větší smysl,“ říká Šebera. „Internet je jenom cesta.“ 

Autorka je spolupracovnicí Respektu.