Když vítěz prohrává

Politika občas připomíná fotbal. A ten někdy nabízí neuvěřitelná dramata. Třeba zápas, ve kterém hosté v poločase vedou 4:0, ale domácí se z kabin vrátí s nečekanou energií, snižují postupně skóre a před koncem zápasu vyrovnají. Všichni už počítají s tím, že domácí v prodloužení završí tažení vítězným gólem, ale ten nakonec vstřelí hosté. Poražení padají na kolena a někteří hráči pláčou jako malé děti.

Tuto metaforu použil minulý týden deník Süddeutsche Zeitung při popisu volebního dramatu v zemských volbách v Dolním Sasku, které bylo prvním důležitým měřením sil v roce německých parlamentních voleb.

Před osmi měsíci vládní koalice křesťanských demokratů z CDU a liberálů z FDP v průzkumech ztrácela 17 procent hlasů na opozici složenou ze sociální demokracie a Zelených. Pod vedením oblíbeného zemského předsedy Davida Mc­Allistera však náskok postupně zmizel a předminulou neděli se během sčítání hlasů chvíli zdálo, že vláda středopravicových stran nad Dolním Saskem bude nakonec pokračovat další čtyři roky. Vývoj se ale na poslední chvíli ještě jednou otočil. S převahou jediného poslance přece jen zvítězila opozice. Bylo to poněkolikáté v řadě, kdy vládní strany navzdory vedení v celostátních průzkumech veřejného mínění ztratily vládní posty ve spolkových zemích. Vyplývá z toho, že zdánlivě neotřesitelná kancléřka Angela Merkelová nemá ve volebním roce nic jistého.