Dopisy

TENKRÁT V GROWSHOPU

RESPEKT 47/2013

Děkuji za pečlivě zpracovaný článek, kterému se podařilo vykreslit, jak Policie České republiky ohýbá paragraf o šíření toxikomanie jako obušek, bez ohledu na směřování protidrogové politiky doma i v zahraničí.

Dovolím si nicméně opravit dvě nepřesnosti. V článku je uvedeno, že „growshopy jsou příčinou rostoucí spotřeby marihuany v Česku“. Výroční zpráva o stavu ve věcech drog za rok 2012, která byla zveřejněna minulý týden, přitom poukazuje na to, že užívání konopných drog v posledních čtyřech letech pokleslo. Zatímco v roce 2008 užilo konopí 15 procent dospělých, v roce 2012 to bylo již jen devět procent. Mezi roky 2007 a 2011 významně pokleslo také užívání konopí mezi dospívajícími.

Pokles nastal i přesto, že v roce 2010 vstoupil v platnost nový trestní zákoník, který zmírnil přístup drogové politiky ke konopí. Podle něj již pěstování konopí nelze považovat za výrobu drog, do pěti rostlin jde jen o přestupek. Tím se dostáváme také k paradoxu, že paragraf o šíření toxikomanie je na growshopy aplikován až ve chvíli, kdy pěstování konopí v uvedeném rozsahu není trestný čin. 

Proto také není pravdivé tvrzení plukovníka Frydrycha, že „malé domácí pěstírny porušují zákon stejně jako ty velké“. Do pěti rostlin se dopouští přestupku, zatímco ten, kdo jim prodá lampy a hnojiva, je stíhán v rámci trestního práva. 

V médiích se bohužel také příliš nemluví o tom, že v growshopech nakupují převážně drobní pěstitelé, a tím pádem ani o tom, že jsou s jejich provozováním spjata malá společenská a zdravotní rizika.  Bude to i proto, že by si tím za současné situace majitelé growshopů podepsali výpověď – ano, víme, že to, co prodáváme, se užívá k pěstování konopí. A přesně za to se dnes zavírá.

                        Vendula Běláčková

                        ekonomka, adiktoložka

MÁM PAPEŽE

RESPEKT 48/2013

Takovéto „vyznání“ člověka bez vyznání je určitě pro nás všechny, které autor úvahy označuje jako „oni“, tedy pro katolíky, potěšující. My samozřejmě „máme“ nejen tohoto papeže, ale i všechny jeho předchůdce v úřadě, přičemž minimálně ti, které pamatujeme, byli všichni bez výjimky velkými osobnostmi, byť každý jiným způsobem. Pro dnešní svět, který autor poměrně výstižně popsal, je ale papež František asi skutečně tím správným představitelem církve. Jde nyní jen o to, aby byl pro nás opravdu vzorem, abychom byli schopni ho v jeho konkrétních projevech lásky k bližnímu napodobovat a následovat.            

                Vítězslav Pavlík

OMLUVY

V minulém čísle Respektu vyšel článek Chcete Stalina? Tady ho máte. Článek končí odstavcem:

Nic dramatického na fackách a výhrůžkách „antikomunistickým hovadům“ nevidí ani populární levicový politolog Ondřej Slačálek, s nímž Schejbal akci proti Typltovi probíral, vlastní účast však zavrhl s tím, že není dost fyzicky vybavený. „Byla to nepřijatelná akce,“ říká Slačálek, „nebezpečné politické násilí to ale není. Spíš něco jako happening.“

Z této formulace by se mohlo zdát, že se pan Slačálek akce chtěl zúčastnit, ale kvůli slabé fyzičce to vzdal. O těchto důvodech Slačálkovy absence však psal na Facebooku pouze pan Schejbal. Panu Slačálkovi se za tuto nepřesnost omlouváme.

V minulém vydání byl v mezititulku článku Halík není žádná věda posunut význam slov děkana Michala Stehlíka. Správný je ten citát, který je uveden v textu. Tedy: „Nepřepočítával jsem si hodnotu bodu na aktuální výstupy, kolik jsme dostali, se mi vlastně ani nechce komentovat, mám dost lepší práce.“

V rozhovoru pro Respekt č. 48 jsem se v dialogickém zápalu dopustil značné nepřesnosti: s generálním ředitelem si tykají nikoli mnozí členové Rady ČT, nýbrž prokazatelně jen jeden z nich. Stran volby místopředsedy mě Mgr. Dědič ujistil, že proběhla spontánně a žádnou instruktivní esemesku nedostal.

Milan Uhde, předseda Rady ČT