Skoč a plav
"Je to výborný trénink do běžného života," říká o improvizovaném divadle zakladatel souboru Improvariace Jan Urban (26). Divadelní sport, ve kterém se pískají i fauly, se příští týden poprvé představí na scéně Národního divadla.
V čem se liší improvizační divadlo od klasického?
Je toho hodně. Improvizace je součástí divadelních sportů, které kombinují prvky divadla a soutěže. Všechno se vymýšlí až na místě. Diváci před představením píšou na papírky témata, jež mají herci ztvárnit. Rozhodčí pak vytáhne téma od diváků a přiřadí mu žánr, ve kterém se bude hrát. Může omezit i herecké vyjadřovací prostředky, například jen na pantomimu, veršování nebo zpěv. Poté co herec zjistí téma, začnou se mu hlavou honit různé asociace a nápady – a většinou je nejlepší hned ten první, bezprostřední. Někdy vystupují zároveň dva týmy improvizátorů, jež mezi sebou soupeří. Utkávají se v krátkých dvou- až tříminutových improvizacích a diváci hlasují, který tým se jim líbil víc. Rozhodčí zároveň s píšťalkou hlídá, aby se hrálo fair play.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
