Svéráz národního oceňování

Pro Petra Vachlera musí být poslední dny značně nepříjemné. Po dvaceti letech, kdy založil Českou filmovou a televizní akademii (ČFTA), cenu Český lev a zprodukoval a odrežíroval veškeré dosavadní přímé přenosy, se proti němu minulé úterý na společné schůzi postavilo všech třináct přítomných členů prezidia akademie. Podle nich není správné, aby jeden člověk kumuloval tolik funkcí, držel totální monopol nad podobou ceremoniálu a neprojevoval léta žádnou sebereflexi, přestože se na jeho hlavu po každém ročníku Českých lvů snáší kritika z médií i od kolegů filmařů. Vachler doposud vždy odbýval veškeré námitky s tím, že se k němu dostává také řada pozitivních ohlasů a zkrátka není možné se zavděčit všem. Setkání členů ČFTA v klubu MAT mu ale zřejmě poprvé dalo pocítit, že je trochu jako jakešovský kůl v plotě.

Duch devadesátých let

Chybou a anomálií je už jenom to, že ČFTA má stále status obecně prospěšné společnosti s jedním zakladatelem, ačkoli by bylo mnohem rozumnější, aby organizace, v níž je kolem dvou set lidí, byla občanským sdružením, kde všichni členové mají rozhodovací právo. O režisérovi a producentovi slavnostního večera by se mělo rozhodovat samostatně na základě většinových požadavků a nemělo by vše automaticky padat do klína Vachlerově firmě VAC jako doposud. Problém ovšem je, že Petr Vachler zároveň vlastní licenci na název i koncept sošky Českého lva, takže se návrhům na změny musí podrobit dobrovolně. Prezidium ani členové akademie na něj nemají žádné páky, kromě obecných etických apelů.