Hlas z onoho světa

Když v roce 2004 na misi v Iráku zahynul příslušník amerických mariňáků Justin Ellsworth, vypukl zajímavý spor. Rodina si přála Justinovu elektronickou poštu uchovat jako součást svých vzpomínek, přístupové údaje k e-mailu se však nezachovaly a společnost Yahoo! je odmítla vydat. V následném sporu podpořil soud rodinu zesnulého vojáka a ta nakonec dostala synovu poštu alespoň vypálenou na kompaktním disku. Spor rozpoutal diskusi o tom, co se děje s našimi elektronickými daty, když zemřeme.

Život v síti

Čím větší úsek našeho života internet prostoupil, tím více toho na něm máme. Podle odhadů serveru The Digital Beyond, který se otázkou elektronického dědictví zabývá, je to u dnešních pětašedesátníků jen minimum z celkového množství korespondence, fotografií, videozáznamů. U teenagerů naopak naprostá většina. Roli matek či babiček, které se tradičně staraly o rodinná alba, převzaly on-line galerie, e-mail a sociální sítě. Velké internetové společnosti si uvědomily, že jejich uživatelé jsou smrtelníci. Že doba, kdy za sebou nechali maximálně pár pracovních e-mailů, je dávno pryč. A že tyto věci mohou mít pro jejich blízké zásadní význam.

Nedávno to pochopil i Google, jehož služby prostupují životy milionů uživatelů. Spustil službu Správce neaktivních účtů, kterou světový tisk okamžitě přejmenoval na „Google závěť“. Umožňuje nastavit, co se stane s vašimi e-maily, fotoalby, daty a také videi na YouTube (tento portál Google vlastní), když přestanete služeb Google využívat. Uživatel nastaví časový limit, a pokud se v jeho průběhu ke službám nepřihlásí, Google jej zkontaktuje e-mailem. Když uživatel několikrát neodpoví, služba podnikne předem zvolené kroky: kontaktuje několik vybraných přátel, jimž poskytne přístup k datům na dobu tří měsíců (mohou tak vše archivovat), nebo údaje rovnou vymaže.

Facebook, který chce být s námi od narození až do smrti, může za určitých podmínek převést profil uživatele do tzv. vzpomínkového modu. Zruší tím některé funkce a dovolí komunikaci jen stávajícím přátelům. Žadatel ani nemusí být příbuzným zesnulého uživatele, stačí vyplnit jednoduchý on-line formulář a přidat odkaz jakkoli dokazující úmrtí majitele profilu (služba uvádí jako příklad oznámení v novinách). Na žádost příbuzných a po předložení oficiálního potvrzení o úmrtí pak Facebook profil zcela smaže. Řada jiných služeb podmínky tak jasně nastavené nemá.

Pokud nechcete nechat svá data napospas politice internetových gigantů, máte hned několik možností. Samozřejmě můžete na své elektronické stopy pamatovat v klasické závěti a přiložit k ní přístupové údaje či pokyny, jak s nimi naložit. Služby však přibývají, hesla se rychle mění a klasická závěť není právě nejpružnějším médiem pro změny. Poptávka po něčem, co by lépe reflektovalo rychlost internetové doby, tak dala vzniknout hned několika správcům on-line majetku.

Jedním je třeba služba Legacy Locker, všechny ale fungují podobně. Uživatel si vytvoří účet v podobě místa na zabezpečeném serveru, kam si může uložit své elektronické cennosti podobně jako drahý náhrdelník do sejfu v bance. Třeba digitalizované dokumenty, ale hlavně přístupové údaje k e-mailům, obrázkům, videím, platebním portálům a dalším službám. Spolu s tím nastaví dědice těchto informací. V případě smrti pak společnost vydá data předem určeným dědicům, případně provede další nastavené kroky: vymaže třeba například fotoalba nebo rozešle e-mailem smuteční oznámení. Samozřejmě za poplatek.

Několik podobných služeb se objevilo i na českém internetu, jde však spíše o experimenty. Čeští uživatelé o svůj elektronický odkaz výrazný zájem zatím nejeví. Jedna z těchto služeb dokonce nabídla správu digitální pozůstalosti na slevovém portálu. Z pěti stovek slevových kuponů se neprodal ani jeden.

V Česku má ostatně vždy přednost závěť pořízená podle zákona. Nejbezpečnější je tedy pamatovat na své elektronické ostatky v klasické závěti a možnosti na internetu využít jako její technický doplněk.

Morbidní pozdrav a jiné možnosti

Některé zahraniční portály nabízejí i poněkud bizarní služby. Služba If I Die, která je aplikací přímo pro Facebook, slibuje, že váš hlas bude slyšet i ze záhrobí. Na sociální síť za vás po smrti napíše, co si předem řeknete, ať už je to prosté oznámení, děsivý pozdrav nebo vyřízení si účtů s odvěkými oponenty pomocí nějakého výmluvného mezinárodního gesta. A komu by snad tyto záchvěvy posmrtného elektronického života nestačily, může se potěšit úvahami Adama Ostrowa, novináře ze serveru Mashable.com: Ostrow se zamýšlel nad tím, kdy budou počítače schopné vymodelovat posmrtně naši osobnost podle toho, co celý život píšeme na sociálních sítích typu Facebook či Twitter. Tato virtuální bytost by pak mohla žít na webu zcela nezávisle. Vezmeme-li v úvahu, co dokáže umělá inteligence už dnes, nemusí ta doba být příliš vzdálená.