Průvodce po planetě Zemi
Časopis Time slaví devadesát let a je potřeba víc než kdy jindy
Na začátku byly sendviče se smaženým vajíčkem pojídané po noční šichtě u tiskařského lisu a devět tisíc kopií útlého svazku dvaatřiceti černobílých stran s několika hodně zrnitými fotkami a s texty plnými odkazů na Homéra. A taky vizionářské nadšení dvou mládenců těsně po univerzitě, kteří si uvědomili, že lidé jsou zahlceni informacemi, ale stejně světu kolem sebe moc nerozumějí. A proto pro ně stvořili Time – týdenního průvodce, díky němuž se v dění na Zemi zorientuje i čtenář, který, řečeno slovy jednoho z vydavatelů, „právě přiletěl z Marsu“.
Od té doby se změnilo úplně všechno: novináři už svoje texty sami do tisku nesázejí, do starověkých řeckých eposů už taky nikdo nenahlíží a prodej sice v posledních letech mírně klesl, pořád však čítá úctyhodné miliony. Ale hlavní cíl otců zakladatelů Time Henryho Luceho a Britona Haddena naopak ještě získal na naléhavosti: člověk si ani nemusí odskakovat na Mars, aby měl pocit, že se v obrovské informační mase, o níž se lidem v roce 1923 ani nesnilo, poněkud ztrácí. A tak má Time i po devadesáti letech od vzniku, které slaví právě v těchto dnech, pořád stejný smysl. Zatím sice přežil všechny konkurenty i následovatele, zároveň s výročím se nicméně objevily zprávy, jež nad budoucnost týdeníku píšou velký otazník.
Neutralita? Ale jděte
Henry Luce a Briton Hadden se potkali jako teenageři na prestižní americké internátní škole Hotchkiss: první, syn protestantských misionářů, se narodil a do čtrnácti let žil v Číně, druhý zase do té doby nevystrčil nos z rodnéhoBrooklynu. Na rozdíl od řady spolužáků je klasické vzdělání nemučilo, ale naopak v něm našli zálibu. Archaický jazyk Time a jeho zmíněné holdování odkazům na Homéra měli v Time na svědomí právě Luce s Haddenem, znalci staré řečtiny a starověké literatury.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu