Všechno jednou končí. Tento týden opustí Pražský hrad Václav Klaus a po 23 letech tak poprvé zažije pocit člověka, který stojí mimo jakékoli mocenské instituce. Klaus uplynulé bezmála čtvrtstoletí působil jako ministr, pak premiér, šéf sněmovny, řadový poslanec a nakonec prezident. Nyní ztratí (minimálně na nějaký čas) přímý vliv na spravování státu.
Nikdo nečeká, že se stáhne z veřejné debaty podobně, jako to po odchodu z úřadu udělal Václav Havel. Určitě bude nadále aktivní, ale jak? A z jaké pozice? Možností je celá řada, většina mu každopádně předvídá možná ještě větší vliv, než měl dosud. Vycházejí totiž z reality uplynulých let, kdy Václav Klaus dokázal přežít několik politických smrtí a vždy se vrátit na vrchol.
Nepochybně se to může stát i teď, ovšem bude to mít těžší než kdykoli předtím. Nejde jen o poslední pobouření, které vyvolal svou „amnestií pro tuneláře“. Výzkumy veřejného mínění, ale také texty v médiích a vůbec zdejší debata vykazují evidentní únavový syndrom z Václava Klause. Po 23 letech jeho všudypřítomného a nepřeslechnutelného výskytu mají už prostě lidé Klause dost.
Paradoxně ho může poškodit i úspěch Miloše Zemana, kterému pomáhal během kampaně. Nastupující prezident převzal Klausův populismus a poutá hodně pozornosti, jež bude odcházejícímu prezidentovi chybět.
Část nejbližších Klause přesvědčuje, aby kandidoval do Evropského parlamentu, protože by tak prý zasadil ránu Unii. Nechme stranou poučení z Klausových zahraničních cest, které říká, že příliš velké renomé na mezinárodní politické scéně druhý český prezident nepobral, takže úspěch jeho mise za hranicemi „naší malé zemičky“ je víc než sporný. Z praktického hlediska nabízí scénář kandidatury do Bruselu zajímavou šanci zjistit, jak si Klaus u zdejší veřejnosti volitelně stojí. Naposled o něm hlasy voličů rozhodovaly v roce 2002 a dopadlo to pro něj špatně. Jaký výsledek by měl nyní? Pravděpodobně by dokázal posbírat antievropské hlasy (ačkoli ty nejvíce míří ke KSČM), ale bylo by jich dost? To je velmi těžké odhadnout. I kdyby se mu to podařilo, kdo ze současných evropských poslanců hraje nějakou významnější roli v domácí, neřkuli celoevropské politice? Nikdo.
Zdá se proto, že éra Václava Klause spíše končí (což ale mimochodem tento časopis předvídal už v roce 1997 a mýlil se), o to hlasitější její hlavní představitel zřejmě bude. Zhodnocení éry Václava Klause najdete na str. 14 a 46.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
