Kandidovat za větší stranu do Poslanecké sněmovny je vždy výhodou. Dá se schovat za známou značku, a protože lidé chtějí mít vliv na rozhodování o své budoucnosti, raději volí ty, u nichž mají jistotu, že se dostanou do parlamentu a hlasy tak nepropadnou. V případě prezidentské volby to ale zatím viditelně funguje jinak. Tady může stranická knížka škodit.
V tomto vydání Respektu pokračujeme v psaní (viz str. 19–25) o kandidátech na post prezidenta a vybrali jsme ty adepty, kteří byli nominováni stranami zastoupenými v parlamentu. Tedy Jiřího Dienstbiera (ČSSD), Karla Schwarzenberga (TOP 09) a Přemysla Sobotku (ODS).
Většina průzkumů veřejného mínění zatím do popředí žebříčků posouvá buď nezávislé kandidáty, nebo zástupce menších stran. Je vidět, že lidé chtějí za prezidenta spíše nezávislou osobnost a současně nedůvěřují zaběhnutým stranám.
Pokud jde o „nezávislost“, je to sporné. Jak Dienstbiera, tak i Schwarzenberga se Sobotkou rozhodně nelze označit za klasické straníky, kteří skáčou podle toho, jak jim káže stranický sekretariát. A zároveň je nepochybné, že riskantnější je závislost na externích sponzorech než finanční podpora od vlastní strany.
Zejména Janu Fischerovi a Miloši Zemanovi evidentně pomáhá, že je veřejnost vnímá jako alternativu vůči dnešnímu stavu politiky, jejž podle nich způsobily právě strany. U Zemana je to samozřejmě omyl, protože on je doslova jedním z hlavních architektů nynějších problémů.
Pokud chtějí straničtí kandidáti tuto „nezávislou“ dvojici dohnat a předehnat, budou muset dříve nebo později dát nějak najevo, že i oni jsou alternativou k tomu, co teď vidíme v parlamentu. Jak to však udělat, když Dienstbier je místopředseda ČSSD, Sobotka senátor za vládní ODS, a Schwarzenberg dokonce místopředsedou kabinetu? To bude asi nejtěžší úkol pro stratégy, kteří jim řídí kampaň. Snazší to bude mít asi Dienstbier, který zastupuje opozici, ale ten konzervativnější u levicových voličů zatím nemá vedle Zemana šanci.
V obecné rovině nicméně parlamentní strany neudělaly chybu, když vybraly právě tuto trojici (byť ODS by nepochybně pomohlo, kdyby si kandidaturu nerozmyslela důvěryhodná Miroslava Němcová). Jde totiž o to lepší, či dokonce nejlepší, co tyto strany nabízejí. A i když jim teď průzkumy nedávají moc šancí, mohou tito kandidáti překvapit. Jasnější čitelnost jejich postojů totiž může při váhání některé voliče přesvědčit, aby jim dali hlas.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
