Konec nucené práce

Veřejná služba podle představ bývalého ministra práce Jaromíra Drábka (TOP 09) končí. Podle většiny soudců Ústavního soudu je protiústavní.

Ústavní soud minulé úterý rozhodl o čtrnácti zákonech, které jsou součástí sociální, zdravotní a důchodové reformy. Jejich zrušení žádali opoziční sociální demokraté a komunisté. Soud jim v tom nevyhověl, neprošlo ani přání, aby zrušil druhý pilíř důchodů – soukromé fondy. Napadl však některé konkrétní věci, nejvýznamnější z nich je právě veřejná služba.

Od letošního ledna měl každý člověk – po dvou měsících v evidenci úřadu práce – povinnost nastoupit do veřejné služby. Kdo bez opravdu vážných důvodů odmítl, mohl přijít o podporu. Záleželo na konkrétním úřadu práce, zda na práci zdarma trval. „Povinnost uchazečů o zaměstnání přijmout nabídku vykonávat veřejnou službu, kterou je podmíněno setrvání v evidenci uchazečů o zaměstnání, je v rozporu se zákazem nucených prací,“ napsali soudci.

Když Drábek změnu zákona prosazoval, argumentoval tím, že veřejná služba má zabránit zneužívání dávek, pomoci udržet pracovní návyky a zabránit sociálnímu vyloučení. Ústavní soudci se podivili, proč by člověk, který celý život pracoval, měl po dvou měsících ztratit pracovní návyky. Bránit zneužití dávek se podle nich dá i citlivějšími nástroji. A pokud jde o sociální vyloučení, vede veřejná služba k pravému opaku. Na neplacenou práci z donucení se veřejnost dívá svrchu, což sociální status spíše poškodí, než zlepší. „Nelze opominout ani podobnost mezi výkonem veřejné služby a výkonem trestu obecně prospěšných prací,“ míní soudci. „Stát zachází s osobami odsouzenými pro trestný čin stejným způsobem jako s nezaměstnanými. To neslouží k zamezení sociálního vyloučení, ale naopak k jeho prohloubení.“

Odlišné stanovisko dal najevo především ústavní soudce Stanislav Balík. Nesouhlasil s pojmem „nucené práce“ (ten se podle něj hodí pro otroka, člověka v koncentračním táboře, sovětském gulagu nebo na stavbě branického mostu Inteligence – kde práce měla dehonestovat třídní nepřátele). Své stanovisko Balík uzavřel vzhledem ke své roli poměrně emotivně: „Lehkoživkům vyslal Ústavní soud signál: Až se zítra před polednem probudíte, můžete v televizi v klídku sledovat poněkud přisprostlou reality show a popíjet lahváče. Narušit tuto pohodičku smí už jen volání kamarádů nabízejících finančně zajímavou fušku.“

Ministerstvo a úřady práce zpočátku verdikt soudu ignorovaly. Ministryně práce Ludmila Müllerová (TOP 09) v úterý po jeho zveřejnění prohlásila, že na způsobu veřejné služby se zatím nic nemění. Také Úřad práce ČR, na který se obraceli zástupci měst a obcí, radil, ať lidi dál posílají na veřejnou službu bez nároku na odměnu. Úředníci to vysvětlovali tím, že veřejná služba ze zákona vypadne až ve chvíli, kdy nález soudu vyjde ve sbírce zákonů. „Od úterka už každý zodpovědný úředník musí vědět, že veřejná služba je protiústavní,“ namítá generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek. „Pokud by na ni úřady dál posílaly nezaměstnané, hrozí státu, že by za to mohl platit odškodné.“ Ve čtvrtek vydalo ministerstvo práce pokyn, aby už úřady na veřejnou službu nikoho neposílaly. Ti, kdo ji vykonávají, ji mohou opustit.

Městům se rozhodnutí Ústavního soudu příliš nelíbí. Rychle si zvykla, že o zeleň a komunikace se jim starají nezaměstnaní zdarma. Jen za poslední půlrok prošlo veřejnou službou skoro osmdesát tisíc lidí a odpracovali přes tři a půl milionu hodin. Města si teď stěžují, že budou muset na tyto práce najímat specializované firmy.