Čekání pana Markiela

V sále C varšavského kina Atlantic panuje v úterý večer hrobové ticho. Zatímco vedle v „áčku“ převážně ženské publikum chroupá popcorn u posledního dílu upírské ságy Twilight a v sále D se lidé dojímají nad nešťastnou Annou Kareninou, tady asi sedmdesát diváků ani nedutá. Nesledují totiž pohodlnou fikci, ale bolestnou historii vlastního národa – na plátně se právě dvěma hlavním hrdinům zhroutil svět, když se dověděli, že se jejich otec, sedlák z malé polské vesnice, účastnil za války vraždění židovských sousedů. V sedmé řadě drama se smíšenými pocity sledují i Przemek Surmacz (26) a Mateusz Wójcik (21). „Chtěl jsem film vidět, protože mě zajímá historie a hodně se teď o něm mluví,“ říká později realitní makléř Przemek nad sklenicí polského piva Lech v nedalekém baru. „Některé věci mi přišly dost neuvěřitelné a přehnané, ale je důležité, aby si Poláci konečně přiznali, že za války nebyli jen v roli obětí a hrdinů. A tenhle film tomu snad pomůže.“