Ztohoven a komentátoři

Skupina Ztohoven zveřejnila telefonní čísla politiků. Vykoledovala si za to odsouzení státotvorných komentátorů, kteří to nepovažují ani za umění, ani za dobrý nápad. Máme tu hned dva komentáře v Lidových novinách, a Petr Honzejk v Hospodářských novinách dokonce označil skupinu za „výrobce lůzy“, protože politici teď dostávají odpudivé esemesky. Umělci ze skupiny Ztohoven prý „nepovzbuzují démos, politický lid, naopak dostávají do hry lůzu. Je to prý přitakání kultuře masového žvástu, která prostupuje společností.“

No, vlastně se dá asi říct, že ta akce splnila přesně svůj účel. Umělci provokují a komentátoři se pohoršují. Nemá to takhle nějak vlastně na světě být?

Měšťácká společnost by umělce nejraději vykázala do ateliérů, studií a galerií, kde se budou věnovat estetice a kráse. A umělci zase sami sebe chápou tak, že mají, či snad dokonce musí provokovat, testovat, znepokojovat, zneklidňovat, narušovat klid a pořádek, štvát, rozčilovat a provozovat věci hraniční a leckomu nepříjemné.

Věci by asi nebyly na svém místě, kdyby si umělci vydobyli od politických komentátorů pochvalu za zkvalitňování demokracie. Přece jen se však člověku zdá, že komentátoři a další ochránci stability, klidu na práci a všeobecné počestnosti sedají umělcům na lep příliš snadno.

Politici dostávají ošklivé esemesky. Ano, je to nepříjemné, politikům někdo znepříjemnil život – bude se jim chvíli hůře vládnout. Ale děje se něco tak výjimečného? Anonymní diskuse na internetu také mnohdy představují odpudivý kanál. A když nějaká rozhlasová stanice umožní volat do vysílání – to také slyšíme věci.

A co se legality týče, pak buď zákon porušen nebyl, nebo byl, a v tom případě zrovna skupina Ztohoven (tedy alespoň její šéf) prokázala, že je připravena nést důsledky a „jít si sednout“.