Střely v přímém přenosu

Ve středu přijdu domů z práce vyčerpaná. Leze na mě nějaká chřipka. Svalím se do křesla a zapnu telku. To ještě netuším, že v nejbližších dnech se od ní prakticky nehnu. Zasypou mě nejnovější zprávy: Izrael zneškodnil velitele armády Hamásu Ahmada Džabarího. Džabarí, který byl přímo odpovědný za únos izraelského vojáka Gilada Šalita a za vystřelení stovek raket na Izrael, jel v autě, když ho zasáhla izraelská cílená střela. Izrael tímto zásahem spustil operaci Pilíř obrany.

Poslední týdny v Izraeli byly napjaté. Skoro každý den se v novinách objevila nějaká zpráva o vystřelené raketě na Izrael. Ke sklonku minulého týdne se situace zkomplikovala, když střela z Gazy zasáhla izraelský vojenský džíp a zranila tak čtyři izraelské vojáky. Ukázalo se, že tato událost je rozbuškou a začátkem další série vzájemných útoků. Izrael zareagoval střelbou na vojenské cíle v Gaze, při níž zemřeli čtyři Palestinci. Ve dvou následujících dnech bylo z Gazy na jih Izraele vystřeleno šedesát pět raket. V neděli premiér Netanjahu pohrozil v médiích teroristům: „Izraelské obranné síly agresivně odpovědí na každý útok ze strany palestinských militantů žijících v Gaze.“ No jo, Bibi má vždy silné řeči, na to jsme si už všichni zvykli! Vždyť právě, zvykli jsme si!

O to víc nepřipravenou mě zastihnou nejnovější zprávy. Nedokážu od obrazovky odtrhnout zrak. Dívám se na záběry vybuchujícího Džabarího auta. A pak ty rakety! Valí se na nás z Gazy jedna za druhou. Uhranutě se dívám na záběry raket v přímém přenosu. Na obloze vypadají jako padající hvězdy. Když se potkají s izraelským protiraketovým systémem, změní se na ohňostroj. Padající hvězda, která se srazí s další, jiskřivě naposled zasvítí a vzápětí zhasne. Všechny rakety však zastavit nelze, a tak už jsou další záběry ve zprávách přímo z ulic a poničených domovů. Bilance osmdesáti raket, říkají ve zprávách. Sto deset! Sto čtyřicet! Rakety dorazily až do Beerševy. Město, které je od Gazy vzdálené čtyřicet dva kilometrů! Zprávy vypínám v jednu v noci a jdu spát.

Ve čtvrtek vstanu a hned zapínám rádio. První tři mrtví. Rodina z jihu, která se během sirén nešla skrýt do krytu. Izraelské letecké síly útočí na skladiště zbraní v Gaze. Další desítky raket vystřelených na jih Izraele. Izrael bombarduje v Gaze už dvě stě cílů. Představitelé Hamásu vyhlašují, že dostřelí až na Tel Aviv. Ale no tak, kluci, říkám si. Leda tak ve vašich snech!

Za dvě hodiny na mě z rádia doléhá nejnovější zpráva: dvě rakety dopadly na Rišon le-Cion. Město v centrální časti Izrae-
le, od Gazy vzdálené šedesát kilometrů, od Tel Avivu prakticky jen několik metrů. Najednou si uvědomím, že vůbec nevím, co dělat v případě sirény. Děvče z Evropy, které nemá páru o tom, co je to bezprostřední nebezpečí. Z televize se dozvídám první instrukce. Pokud nemám v bytě bezpečnostní pokoj, musím rychle vyjít na schodiště. Schodiště je nejpevnější částí domu. Najednou to přijde! V Tel Avivu se poprvé od roku 1991 rozezvučí sirény. Narychlo se oblékám, odemykám byt, utíkám na schody a najednou zaduní výbuch. Už to dopadlo! A na mě to nebylo!

Pátek se nevyvíjí růžově. Izraelští vojáci a tanky se shromažďují při hranicích s Gazou. Hamás v médiích slibuje Izraeli na dnešní den překvapení. Přemýšlím, co to může být. V rádiu poslouchám debatu o tom, jestli by Izrael měl vyjednávat s Hamásem o příměří, anebo by měl vstoupit pozemními silami do Gazy. Přemýšlím nad tím i já. Uprostřed mých úvah je debata v rádiu přerušena. Krátce před šabatem, poprvé v historii, dopadá raketa z Gazy na Jeruzalém. Na město, kde žije téměř tři sta tisíc Arabů. Na město, kde se nachází jedna z nejstarších mešit světa. Na město, které není svaté jen pro judaismus a křesťanství, ale také pro islám. A právě sem, mezi všechny vaše lidi, dopadá střela od vás?

Hana Neufeld
pátek, 16. 11. 2012, Tel Aviv