Skleník jako v třetihorách

Jako každý rok koncem listopadu se i letos sjíždějí vyjednavači z celého světa, aby na mamutí globální konferenci pod hlavičkou OSN po dva týdny rokovali, jak se bránit změně klimatu. Bývají to jednání vyhrocená a zpravidla neúspěšná; občas je doprovázejí výbuchy emocí, jako v roce 2007 na Bali, kdy šéf celého vyjednávacího procesu opustil konferenční sál v slzách.

Důvodů k pláči bylo dost i po jiné roky, k jistému posunu došlo až loni v jihoafrickém Durbanu (viz Respekt 51/2011), kdy se snad podařilo přesvědčit rozvojové země, že omezování emisí nemůže být jen věcí bohatého Západu, ale musí se týkat i jich, byť až po roce 2020. Letos v katarské metropoli Dauhá půjde mimo jiné o to, zda tento malý pokrok z loňska můžeme vůbec brát vážně.