Respekt.cz

Ženy jsou pracovitější

Naďa Straková, Pavel Vondra

Minulý týden si připomněl Mezinárodní den ukončení beztrestnosti (v páchání násilí na novinářích). Nejhorší případ se odehrál přesně před třemi lety v provincii Maguindanao na Filipínách, během kterého zemřelo 58 lidí, včetně 34 novinářů. Podle mezinárodního Výboru na ochranu novinářů (CPJ) jde o vůbec nejkrvavější incident od chvíle, co se násilí na novinářích monitoruje. S legendou filipínské investigativní novinařiny Marites Vitugovou jsme hovořili o výročí tohoto masakru, nebezpečí novinářského povolání na Filipínách a redakcích, kde mají ženy navrch.

Jsou to už tři roky, co svět šokovala zpráva o masakru v provincii Maguindanao, kde útočníci přepadli v rámci předvolebního boje konvoj s příbuznými, spolupracovníky a právníky místního politika. Proces s předpokládanými pachateli postupuje vpřed velice pomalu. Dočkají se Filipínci potrestání viníků?

Tu kauzu sleduje mnoho novinářů i představitelů občanské společnosti. Náš trestněprávní justiční systém je ale velmi pomalý. Je potřeba ho zreformovat, pokud má mít výsledky a pokud se chceme zbavit kultury beztrestnosti, jež se na Filipínách v průběhu let vytvořila. Nevím, kdy se dočkáme potrestání viníků. Snad v příštích několika letech. Tak dlouho to bohužel zpravidla trvá. V průměru šest let.

Je smutně známým faktem, že Filipíny vykazují už řadu let jeden z nejvyšších počtů zabitých novinářů. Vy sama jste před lety dostala výhrůžky smrtí, když jste psala o nelegální těžbě dřeva a lidech, kteří z toho profitují…

Když jsem předloni napsala knihu o Nejvyšším soudu, dostávala jsem tři dny v kuse výhrůžné esemesky. Šla jsem tedy na policii, kde byli velmi milí a nabízeli mi tělesného strážce. To jsem odmítla, ale poprosila jsem je, aby mi pomohli zjistit odesílatele těch výhrůžek. Oni souhlasili, přestože to prý dělají jen v případech, jako jsou únosy. Dali mi tedy adresu, ovšem o majitelích toho domu jsme nic zjistit nedokázali. Přišla jsem ale na to, že v těsném sousedství žije osoba, kterou jsem v knize zmiňovala v nepříliš lichotivém světle. Možná to tedy byla ona. Po třech dnech však ty výhrůžky přestaly a já celou věc pustila z hlavy. Policisté mě jen požádali, ať nějakou dobu nechodím do práce pořád stejnou cestou, a dali mi ještě pár bezpečnostních instrukcí, pro všechny případy. 

Jednou z věcí, za které Filipíny naopak sklízejí chválu, je vysoká míra zapojení žen do veřejné sféry a ekonomiky. Podle žebříčku sestavovaného každoročně odborníky Světového ekonomického fóra jim celosvětově patří osmá příčka. Čím to?

Naše společnost je a vždy byla matriarchální. Dokonce i naši politici velmi lpí na svých matkách. Filipínské ženy toho hodně zvládnou taky proto, že mají oporu v tradičním systému pomocnic v domácnosti. V Americe to mají ženy mnohem těžší, pokud chtějí zvládat práci i děti. My takový problém díky rozvětveným rodinám a posluhovačkám nemáme. V tom je naše velké štěstí a právě téhle domácí pomoci bych to přičítala.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.