Anketa: Co si spojujete se jménem Jan Hřebejk?

Vlasta Hartvichová

učitelka ZŠ

Řekne-li se Jan Hřebejk, vybaví se mi Šakalí léta,Pelíšky,Musíme si pomáhat, což jsou filmy, které patří k mým nejoblíbenějším. Zaujaly mne i Pupendo,Horem pádem,Nevinnost či Kawasakiho růže. Hřebejkovy filmy mám ráda, protože v nich nechybí „člověčina“ a jemná ironie. Ty nejlepší jsou tak autentické, až připomínají leccos prožitého. Navíc je většinou zdobí vynikající a přesvědčivé herecké výkony. Mám zkušenost, že se tyto filmy líbí i mým „náctiletým“ žákům, kteří se hned tak pro něco nenadchnou. Protože Jan Hřebejk letos vstupuje do zralejších let, chci mu popřát mnoho tvůrčích sil a inspirace k natočení filmů, u nichž bude vždy vítězit kvalita!

Radek Špicar

viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR

V tuhle chvíli především Divadlo Komedie a jeho představení Odpad Město Smrt, které se mu podařilo úspěšně přenést na filmové plátno. Konec Komedie je velkou ztrátou pro pražskou kulturní scénu a je dobře, že jedno z jejích nejlepších představení zůstane zachováno. Vybaví se mi také režisér ochotný a schopný točit divácky úspěšné filmy, který se do nich snaží vkládat i hlubší myšlenky v české kinematografii osvědčenou kombinací komických prvků s tragickými. Sympatická je i jeho Bokovka.

Jolanta Trojak

galeristka

Námořnická trička, ňoky, manšestráky, Komerční banku, Jarchovského a jeho dýmku, Bokovku a filmy samozřejmě. Jeho tvorbu ale dlouhodobě nesleduju a mé filmové srdce bije pro Wese Ander­sona. V mém případě se pro Hřebejka stalo osudným scenáristické spojení s Jirkou Macháčkem a zejména s Michalem Vieweghem. Pomyslným hřebejčkem do rakve byl pro mě film Nestyda, který jsem po velkém vnitřním boji, kdy se ve mně svářila podpora české kinematografie s doslova fyzickým utrpením, ponechala svému osudu a spěšně opustila kino. V současné době mi splývá produkce Jana Hřebejka a Jiřího Vejdělka. Snahu vrátit se k závažnějším tématům jsem zaznamenala. Mám tedy další projekt tandemu Hřebejk-Viewegh chápat jenom jako nevinnou recidivu? Za Pelíšky ale klobouk dolů a děkuju!

Michal Komárek

redaktor Literárních novin

Jako první se mi vybavuje makabrózní zážitek z filmu U mě dobrý. Je to film plný karikatur, zbytečných scén a nepovedených vtipů. Protkaný přídechem dvou obecných hrozeb pro českou kulturu – pábením a laskavým humorem. Karikatury místo postav a snadno předvídatelné vtipy se objevují i v jiných Hřebejkových filmech. Spojí se mi s ním také představa o mrhání silami a talentem, o množství zbytečných filmů. I otázka, zda je to cynismus, rezignace, nebo ztráta soudnosti. Měkkost. Trocha bubření. A překvapení, že Kawasakiho růže se mi docela líbila, což byl při mých předsudcích od filmu solidní výkon. Nestydu ani Svatou čtveřici jsem neviděl, ale spojení Hřebejka s Vieweghem mi připadá přiléhavé.