Rallye smrti

„Automobilové závody se nedají dělat, jako když dříve na dostizích jezdili takzvaní panští jezdci, kteří jeli jenom dvakrát za sezonu,“ říká v rozhovoru v tomto čísle Respektu malíř Theodor Pištěk, když vzpomíná na svou kariéru závodníka. S automobily na vysoké úrovni skončil, protože by nestíhal zároveň malovat a navrhovat kostýmy a ještě k tomu trénovat rychlou jízdu v autě. Nevyhrával by a navíc by se mu mohlo při nedostatečné přípravě něco stát. Jemu nebo někomu z diváků.

Sourozenci Michael a Josef Bartončíkovi to takhle neviděli. Vyhledávaní brněnští advokáti si minulý víkend na závody našli čas vůbec poprvé v sezoně: na RallyShow Uherský Brod si sedli do „vytuněného“ vozu Mitsubishi Lancer, u obce Lopeník starší z bratrů nezvládl řízení, v nějakých 150 kilometrech v hodině vylétl z tratě a zabil čtyři dívky ve věku od sedmi do devatenácti let, které na své zahradě závodu přihlížely. Další tři lidi auto vážně zranilo. Společenská debata se od té doby nese v duchu, zda se mají rallye úplně zakázat (zatím autoklub zrušil zbylé závody do konce roku). Nemají. Ale je nutné do nich vrátit profesionalitu.

Závodníkem snadno a rychle

Automobilové a motocyklové závody byly vždycky spojené s rizikem. Jak pro jezdce, tak pro diváky.V tom je také jejich fatální půvab: jde o podívanou, jejíž aktéři se pohybují na samotné hraně riskování se životem. Dělají to dobrovolně a spoustu lidí přitahuje být u toho. Pro každého je přitom svobodnou volbou, zda chce adrenalinový sport sledovat v klidu v televizi, nebo si stoupne pár metrů od strojů řítících se kolem něj neskutečnou rychlostí, čili se sám stane spoluúčastníkem téhle nebezpečné hry.

S výstavbou speciálních autodromů, které v druhé půli minulého století závody víceméně zcela přesunuly na uzavřené okruhy s únikovými zónami a návštěvníky bezpečně oddělenými od řvoucích motorů, se navíc rizika radikálně snížila. A když už snad k neštěstí dojde, dá se právě poněkud cynicky říci, že jak závodníci, tak platící návštěvníci vědí, do čeho jdou, ostatně to mají vytištěné na vstupence.

Zásadní problém je, že těch čtyř dívek v Lopeníku se nikdo neptal, zda jsou takový risk ochotné podstoupit. Rallye je totiž specifická tím, že neprobíhá na speciálních okruzích, ale na obyčejných silnicích přímo mezi vesnicemi. Ta česká navíc tím, že často jde o trasy neověřené léty závodění: organizátorem nemusí být profesionál zběhlý v oboru, ale každý, kdo si na mapě vytyčí trať, získá souhlas starostů vesnic, kterými silnice prochází, a dostane razítko od českého autoklubu. Majitelů okolních parcel, kteří se často s podobným závodem setkají vůbec poprvé (a bohužel někdy i naposledy) ve svém životě, se o souhlas prosit nemusí.

Svoboda užívat si zálibu podle svého gusta je tak ve zdejším pojetí divokých amatérských rallye (jakou byla ta u Uherského Brodu) nadřazená svobodě vesničanů, kteří se místo opalování na zahradě musí mít na pozoru, jestli jim do ní náhodou nevlétne čtyřkolová bomba pomalovaná reklamou na motorový olej. Zní to praštěně, ale i mluvčí autoklubu v televizi po neštěstí prohlásil, že obyvatelé nebezpečných úseků závodů nemají vůbec vycházet z domu.

Soudě podle nyní zveřejňovaných detailů podobných podniků je přitom jejich pořadatelská úroveň katastrofální. Organizátoři si nelámou hlavu s bezpečností tratě ani s tím, koho na ni vpustí. A stát se v Česku závodníkem je neskutečně snadné: k licenci každému stačí čtyřdenní školení za nějakých dvacet tisíc korun. Zatímco motorismus se kvůli zvyšování rychlosti strojů ve světě stále víc a víc profesionalizuje, česká rallye se stala v posledních letech kratochvílí právníků, zpěváků, chovatelů bojových plemen a těch, kdo si chtějí o víkendu za volantem vybít své frustrace. Výsledkem je patnáct mrtvých diváků a jedenáct závodníků během posledních deseti let.

Zakázat rallye by bylo snadné. Úplně by ale stačilo, aby z ní zmizeli oni „panští jezdci“ a neschopní pořadatelé. Když si to nedokáže pohlídat autoklub, má se o to prostřednictvím policie a ministerstva dopravy postarat stát. Když je schopen regulovat násilí na fotbalových stadionech, proč by neměl stejně ostře regulovat násilí na veřejných komunikacích? A jestli se po takové očistě nenajde dost lidí, se kterými by se daly závody rallye dělat, nic se ani zakazovat nebude muset.