Dopisy

VESELÝ PODZIM BEZ CHŘIPKY

RESPEKT 45/2012

Můj dojem z článku je takový, že kromě toho, že doporučuje jako prevenci „zdravý životní styl“, nepřímo také nabádá k očkování.

Sama jsem se v minulosti nechala několikrát proti chřipce očkovat, ale v poslední době se, díky zdrojům z různých stran, můj názor na očkování změnil. Naposledy například díky tomuto videu, které osvětluje téma také z jiného úhlu pohledu: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=N0nKovObghw.

Takto složité téma by určitě zasloužilo, aby se v článku objevila minimálně zmínka o tom, že s očkováním to nemusí být vždy tak, jak to prezentují zdravotnické organizace. Autor článku vlastně nedal prostor žádnému jinému zdroji kromě vakcinologů, Světové zdravotnické organizace a Škodovky, která se hromadně nechává očkovat, a na základě těchto zdrojů nepřímo vytváří stanovisko nakloněné očkování.

Myslím, že i z hlediska osvěty (kterou váš časopis v řady případech v rámci mnoha oborů plní) by stálo za to dát prostor i méně zaujatým mluvčím.

Video doporučuji ke zhlédnutí všem, zvláště pak panu Šůrovi. Na jeho článku bych ráda ocenila zmíněné tipy na vytvoření přirozené obranyschopnosti.

Zuzana Masná

NECHCI ČARODĚJNICKÉ PROCESY

RESPEKT 46/2012

Za společnost RSJ nemáme v úmyslu reagovat na soudy pana Kuby o jednom z našich akcionářů, ale dotkly se nás jeho zcela nekompetentní tvrzení o principech podnikání naší firmy. Pan Kuba není soukromá osoba, ale ministr průmyslu a obchodu této země, a proto považujeme za nezbytné jeho hanlivé výroky uvést na pravou míru.

V první řadě bychom rádi zdůraznili, že RSJ je ryze česká společnost, která nikdy nebyla příjemcem žádné státní podpory, nikdy nedělala transakce se státními institucemi a veškerý zisk generuje sofistikovaným podnikáním na zahraničních trzích. Do České republiky tedy přinášíme příjem vytvořený v zahraničí a skrze naše investice jsme zde vytvořili nová pracovní místa pro stovky lidí.

Byznys naší společnosti není založen – jak se pan ministr domnívá – na „klikání na tlačítko a přelévání peněz z místa na místo“, ale na prospěšném poskytování likvidity. V tomto smyslu jednoznačně vytváříme hodnoty, byť nemateriálního charakteru, na které si nelze přímo sáhnout. Jinými slovy – RSJ stále stojí na straně poptávky i nabídky a díky naší činnosti mohou tisíce dalších subjektů na burzovních trzích v libovolnou chvíli prodat nebo koupit finanční instrumenty. Bez firem, jako je RSJ, by derivátové burzy trpěly nedostatkem likvidity a velké podniky a instituce by mnohem hůře zajišťovaly svá rizika. Chápeme, že jde o složitou problematiku, která vyžaduje odborný vhled, avšak právě proto by měl pan ministr průmyslu a obchodu lépe vážit svá slova, než začne takto negativně a expresivně komentovat podnikání úspěšné české společnosti, která zde vznikla „na zelené louce“ a je oceňovaná u nás i v zahraničí.

Ing. Libor Winkler, předseda představenstva společnosti RSJ

EDITORIAL

RESPEKT 46/2012

Velmi mne zaujal úvodník v posledním vydání Respektu. Jako studentka FF UK oboru sociální práce a jako dítě porevolučního štěstí narozené v roce 1990, bych na něj ráda zareagovala.

Když minulý rok zemřel Václav Havel, byla to pro mne a mé kamarády/vrstevníky obrovská ztráta. Tak nějak jsme cítili, že z našich životů zmizela morální a duchovní opora, která doprovázela celé naše dětství. Zúčastnila jsem se rekviem za Václava Havla v kostele Nejsvětějšího Salvátora. Promlouval Tomáš Halík a mluvil o důležitosti právě naší generace, o tom, jak je na našich bedrech velká zodpovědnost za to, jak se bude náš stát dál vyvíjet. 

Od starší generace poměrně často slýchávám, jak se tady máme špatně, jak je to tu prohnilé, korupce je všude a tak dále a tak dále. Já to tak necítím. Pořád si myslím, že v České republice vznikají chvályhodné projekty, možná jsem také dost ovlivněná svým oborem, ve kterém vidím velký potenciál. Myslím si, že do budoucna by se čeští politici měli naučit vést rozumný dialog a dělat kompromisy. V politice to zatím podle mého názoru ne vždy lze. Nebo aspoň ne v té vrcholné. Pokud toho ale naši politici budou schopni, půjdou pravděpodobně příkladem celé společnosti. Asi to také dost souvisí s věkem. Staré, skeptické, vyhořelé politiky také jednou nahradí mladá nezkažená vzdělaná krev. 

Nad čím v poslední době uvažuji, je to, jak se bude mít generace po nás. My jsme se v tomhle složitém období nějak zorientovali. Máme větší přístup k informacím, než měli naši rodiče, máme více možností, můžeme cestovat, jsme svobodní. Mám o pár let mladšího bratra a už teď vidím, jaký je mezi námi rozdíl. Internet a mobil, který používá už odmala, jsem já začala používat až ve čtrnácti letech. Neznali jsme sociální sítě. Generace po nás na sociálních sítích vyrostla. A kdo těmto dětem pomůže vytvořit nové mantinely, nové vzory a ideály, když jsou ti první, kteří s těmito novými trendy vyrůstají? Myslím si, že základ je v tom, aby tyto děti měly zázemí ve školách. Pokud jim dobrý, kriticky, ale ne skepticky smýšlející učitel dá dobrý základ, děti se budou umět v této změti informací lépe orientovat. A také je důležitý nějaký mezigenerační dialog. O čem se například v dnešní době může bavit senior se čtrnáctiletým adolescentem? O tom, co to je Facebook? Odlišné věkové skupiny by spolu měly umět komunikovat a v dnešním složitém světě to může být komplikované. Za zmínku stojí tábory pro děti a seniory. 

Za mne tedy: skepsí se nakazit nenechám. Není mi lhostejné, kam náš stát spěje. Nechci pořád dokola slýchat láteření o tom, že to tady vypadá, jak vypadá, protože jsme to měli těžké za komunistů. Na to už po takové době nemáme právo. Pokud bude česká společnost trochu solidárnější, bude mít reprezentativní politiky schopné dialogu, bude smýšlet trochu více sociálně, a ne pouze materialisticky, je pořád kam se vyvíjet. Možná nám k tomu trochu pomůže i (konečně už) nový prezident. Pokud to tedy nevyhraje Zeman nebo Okamura. 

Tereza Klenorová