Plavu, dokud mě to baví

Sbíráte jedno vítězství za druhým. Jak se vám to daří?

Ve vodě jsem jako ryba, nejspíš jsem se měla rybou narodit.

Kdy jste se začala závodně plavat?

Plavat jsem se naučila už ve čtyřech letech, to bylo v Luhačovicích, závodit jsem začala ve dvanácti. To bylo tak: moje starší sestra se zapsala do plaveckého oddílu a já jsem tam chtěla také, ale nevzali mě, tenkrát se bralo až od čtrnácti. Můj otec uprosil trenéra, že pořád doma brečím, a ten mě tedy vyzkoušel a řekl: „Děvčico, z tebe někdy něco bude.“

A bylo?

V dorosteneckých závodech jsem byla úspěšná, stala jsem se i republikovou mistryní, druhá a třetí místa nepočítám.

Co následovalo po doros-teneckých medailových žních?

Tenkrát to bylo tak, že když bylo člověku dvacet, byl už „stará baba“ a přestal závodit. Můj tatínek byl v Přerově tanečním mistrem a nutil mě, abych se tanečním mistrem stala i já. Tak jsem si v roce 1946 udělala zkoušky a učila v tanečních. Měla jsem pak tolik práce s tancováním a také jsem měla rodinu, že na plavání nezbyl čas. Ale učila jsem děti v kurzech, od šedesátých let všechny páté třídy z Přerova i okolí, až do důchodu. K& …