Do otevřena pojď, příteli

Když předminulý týden obdržel Vladimír Mikeš Státní cenu za překlad, snad se v duchu pousmál. Po většinu jeho života stát naplňoval hlavně význam příslušného slovesa: pro lidi jako Mikeš svítila na semaforu červená. Za normalizace překládal Racinova Britannica a cenzoři mu slovo „stát“ pro jistotu vyškrtávali: co kdyby se ocitlo v nevhodném kontextu, co kdyby divadelní publikum začalo nečekaně tleskat. Z Ecova románu Jméno růže si zase kdovíproč přáli vypustit zmínku o Praze. Ale všechna zakázaná slova se vracejí, a i Praha se vrátila: Státní cenu převzal na prknech Národního divadla.